Do roku 2030 mohou nově postavené obnovitelné zdroje zajistit víc elektřiny než stavba nového jaderného bloku

by nikol in Nezařazené

Do roku 2030 mohou nově postavené obnovitelné zdroje zajistit víc elektřiny než stavba nového jaderného bloku . Česká republika má ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE( velké rezervy, dosud jen málo využívá svého potenciálu. Do roku 2030 bychom z OZE mohli vyrábět víc jak dvojnásobek elektřiny oproti dnešku. Vyplývá to z údajů firem podnikajících v tomto odvětví sdružených v Komoře OZE.
 
Nevyužitý potenciál
 
Podle aktuální statistiky Ministerstva průmyslu u nás v r. 2017 OZE vyrobily celkem 9,6 TWh elektřiny a tvořily tak 11,1 % z její celkové výroby. Jen během příští dekády však lze výrobu zvýšit na 20 TWh, což je pětina dnešní tuzemské výroby elektřiny. 
 
O jak významný zdroj elektřiny by mohlo jít, napoví srovnání s diskutovaným záměrem na nový jaderný blok. Výroba elektřiny by se zde při optimistických předpokladech pohybovala kolem 8,4 – 9,4 TWh za rok. Vzrůst výroby elektřiny z OZE by tedy pokryl víc než výroba z nového jaderného bloku, a to navíc mnohem levněji, bezpečněji, čistěji a pro stát výhodněji.
 
Ve skutečnosti by mohla výroba z OZE tvořit ještě větší podíl na celkové výrobě elektřiny. V současnosti totiž celková výroba elektřiny pokrývá i velké vývozy (v roce 2017 šlo o 13 TWh) a je vhodné ji snížit – začít odstavovat zastaralé uhelné elektrárny.
 
S výjimkou vodních elektráren se však domácí potenciál OZE rokem 2030 nevyčerpá. V delším časovém horizontu přibližně do roku 2050 mohou např. větrné elektrárny zvýšit potenciál dvacetkrát na 5 800 MW (dnes cca 300 MW) s roční výrobou kolem 18 TWh. I tak velký růst respektuje zájmy ochrany přírody a fakt, že některá vhodná místa nebudou využita kvůli odporu veřejnosti. 
 
12 GW fotovoltaiky na střechách
 
Perspektivní rozvoj čeká i využití fotovoltaických panelů, zejména malých střešních instalací do 30 kW. Jejich technický potenciál je odhadován na téměř 12 GW (oproti současným 250 MW). 
 
Rozvoj výroby elektřiny z bioplynu, kde v současnosti dominují zemědělské bioplynové stanice, je dán především plochou zemědělské půdy, na které by se pěstovaly energetické plodiny. Nejvýznamnější plodinou je dnes kukuřice, která se pro účely bioplynových stanic pěstuje na cca 70 000 ha (pro srovnání řepka se u nás pěstuje na cca 400 000 ha). 
 
V případě výroby elektřiny z pevné biomasy lze počítat s dlouhodobým potenciálem na úrovni 1 650 MWe (dnes je to čtvrtina). Lze jej naplnit pěstováním energetické biomasy na zemědělské půdě (významný potenciál představuje půl milionu hektarů orné půdy, která aktuálně není využívaná pro pěstování potravinářských ani technických plodin). Naopak v energetickém využití dřeva z lesů již příliš velké rezervy nejsou.
 
Propočty, kolik elektřiny lze do r. 2030 vyrábět z OZE, zveřejnil i ČEZ. Podobně jako Komora OZE uvažuje s výrobou dramaticky přesahující hodnoty, se kterými počítá Státní energetická koncepce (SEK). Podle SEK bychom mohli mít na konci příští dekády jen 15 TWh obnovitelné elektřiny. Ministerstvo průmyslu přitom dlouhá léta aktualizaci SEK odmítalo (v listopadu však i premiér Andrej Babiš přiznal, že se SEK musí v důsledku vývoje evropské energetiky aktualizovat).
 
Nutnost nové legislativy
 
Více než SEK však pátým rokem stagnující sektor obnovitelných zdrojů akutně potřebuje kvalitní novelu zákona o podporovaných zdrojích energie (POZE).  Ministerstvo průmyslu ji poslalo v listopadu do meziresortního řízení a po novém roce ji má projednat vláda. Předložený návrh však potřebný rozvoj nezajistí a hrozí, že potenciál OZE zůstane jen na papíře. 
 
Česká energeticko-politická debata je zaměřena na výstavbu nového jaderného bloku, tedy na variantu, která se v Evropě v posledních letech nikomu nedaří]. Varianta rozvoje obnovitelných zdrojů, které naopak v řadě evropských zemí aktuálně prosperují, zůstává nepochopitelně diskvalifikována. 
 
“Obnovitelné zdroje mají i v ČR velmi zajímavý, perspektivní potenciál, což opakovaně dokládají nezávislé studie už od dob Pačesovy komise i propočty firem z oboru OZE, ale také předpoklady firmy ČEZ. Jen v příštích deseti letech mohou obnovitelné zdroje zvýšit svou výrobu elektřiny na dvojnásobek dnešního stavu, přičemž vzrůst výroby čisté obnovitelné elektřiny by byl větší, než kolik by poskytla stavba nového jaderného bloku,“ řekl    Tomáš Jagoš, expert na obnovitelné zdroje a komunitní energetiku Hnutí DUHA.
 
„Jediný, kdo to nechce vidět, je Ministerstvo průmyslu, které si tohoto potenciálu v lepším případě nevšímá a v horším jeho využití záměrně sabotuje. Příkladem je například současné úsilí Ministerstva průmyslu vyjednat v rámci Národního klimaticko energetického plánu s Bruselem co nejnižší závazek pro český podíl obnovitelných zdrojů. Tím však ministerstvo škodí jen České republice. Obce by měly menší šanci posílit svoji energetickou nezávislost i prosperitu a průmysl by zbytečně přišel o příležitosti k rozvoji. Stagnaci obnovitelných zdrojů nelze déle prodlužovat,“ uzavřel Jagoš.
Číst více

Česko je o krok blíže k realizaci prvního projektu PPP. Za světem ale zaostáváme

by nikol in Nezařazené

Už počátkem příštího roku by mohl začít soutěžní dialog na výběr zhotovitele 32kilometrového úseku dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí. Ten má být financován, postaven a provozován metodou tzv. Public Private Partnership (PPP), tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. Stát bude vybírat ze čtyř konsorcií. Situace ohledně PPP ale není v Česku optimální, zatímco v Evropě je tímto způsobem realizována řada významných projektů, v Česku se tak zatím nestalo.

Vzhledem k předpokládanému snížení toku finančních prostředků z evropských fondů po roce 2020 jsou přitom projekty PPP možností, jak pokračovat v efektivní výstavbě nejen dopravní infrastruktury. Shodli se na tom účastníci odborné konference PPP pro dopravní infrastrukturu v ČR v kontextu pilotního PPP projektu dálnice D4, kterou v úterý pořádala v Praze Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI).

„Začátkem příštího roku počítáme se zahájením soutěžního dialogu, ve kterém se utkají společnosti z Francie, rakousko-německé konsorcium, německo-španělsko-britské sdružení firem a rakousko-australsko-španělsko-francouzské sdružení. Investorská příprava dostavby D4 uspokojivě pokračuje, vykupují se poslední pozemky, zajišťují se nájemní smlouvy a věcná břemena. Ministerstvo životního prostředí už také dokončilo opakovaný proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí a pro celou zbývající část D4 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko. Vše nasvědčuje tomu, že projekt úspěšně a včas ukončíme a vítězné sdružení v roce 2020 začne s dostavbou celého 32 kilometrů dlouhého úseku dálnice D4,“ říká ministr dopravy Daň Ťok.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. Přitom se v horizontu tří let výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic.

„Právě z toho důvodu se na jiné modely financování, PPP nevyjímaje, musíme připravit. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D7, případně i D6 nebo D35,“ dodává Daň Ťok.

Dopravní infrastruktura má mezi roky 2014 a 2020 získat 5,8 miliardy eur z dotačních fondů EU. Nový, aktuálně diskutovaný rozpočet pro programové období v letech 2021–2027 ale bude výrazně nižší.

„Znamená to, že budoucí rozvoj dopravní infrastruktury v ČR bude nevyhnutelně vyžadovat širší účast soukromého sektoru a soukromého infrastrukturního financování tak, jak je to obvyklé ve vyspělých ekonomikách,“ říká Tomáš Janeba, prezident ARI.

Česko jedním z posledních v EU

V posledních pěti letech zrealizovalo 22 členských zemí EU alespoň jeden PPP projekt. Německo a Nizozemí využívají soukromého kapitálu k výstavbě své stěžejní infrastruktury, projekty PPP realizuje i Slovensko. Dosavadní situace v České republice ale za vyspělým světem zaostává a Česko se tak stane jedním z posledních evropských států, který tuto metodu zavede do praxe.

„Na téměř 1 500 projektech s investiční hodnotou necelých 300 miliard eur, které se v posledních 15 letech zrealizovaly v zemích EU, se ukazuje, že soukromý sektor dokáže být dlouhodobě odpovědnějším investorem než stát. Díky své invenci a zkušenostem může velké infrastrukturní projekty zajistit efektivněji a včas. To je cesta, kterou by se měla ubírat i Česká republika,“ dodává Tomáš Janeba.

Projekt PPP dálnice D4 předpokládá investiční náklady přes 7 miliard korun. Budoucí koncesionář bude odpovědný za doprojektování, výstavbu, financování, provoz a údržbu úseku po dobu 30 let. Stát celkem zaplatí za dobu trvání smlouvy 24,9 miliardy korun. Částka zahrnuje stavební náklady i výdaje na celoživotní obnovu, údržbu, splácení bankovního financování a přiměřený zisk koncesionáře. Ten mu bude ovšem náležet, jen pokud zajistí plnou dostupnost dálnice v předem sjednané kvalitě po celou dobu 25 let provozu. V případě selhání v kvalitě provozu nebo kvalitě stavby mohou koncesionář a další poskytovatelé financování o značnou část poskytnutých finančních prostředků přijít v rámci penalizace či jiných, předem sjednaných sankcích.

Studie Univerzity v Melbourne, která porovnávala výsledky 67 projektů v Austrálii, doložila, že projekty realizované tradiční metodou (měřeno od podpisu smlouvy) byly ve výsledku o 18 procent dražší než projekty realizované metodou PPP.

Německá vláda v současnosti realizuje 11 velkých dálničních projektů formou PPP, z toho šest projektů již ukončilo výstavbu k velké spokojenosti, všechny byly zprovozněny v termínu a žádný nepřekročil původní rozpočet.

„V Německu to není otázka peněz, těch máme dostatek. PPP se ukázalo jako mnohem výkonnější. Projekty stavěné tradičním způsobem se nám dlouhodobě nedařilo dodávat na čas ani bez překročení rozpočtů. Nakonec se ukázalo, že soukromé společnosti dokáží samy sebe mnohem lépe řídit a bankovní financování dodává další úroveň kontroly. Přestože platíme vyšší náklady na financování a zisk koncesionáře, z pohledu daňových poplatníků je to stále výhodnější, než jak jsme to dělali tradičně“, řekl profesor Torsten Böger, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury v Německu.

Redakčně upravená tisková zpráva Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI)

Zdroj: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/cesko-je-o-krok-blize-k-realizaci-prvniho-projektu-ppp-za-svetem-ale-zaostavame-117220.html?utm_source=rss&utm_medium=web&utm_content=novinky-z-portalu-businessinfo-cz-21&utm_campaign=rss_portal

Číst více

Od roku 2020 půjde na české projekty méně evropských peněz. Zájem o čerpání se může snížit, varují odborníci

by nikol in Nezařazené

Míra spolufinancování ze strany EU v příštím programovém období výrazně poklesne. Může to způsobit úbytek zájmu o dotace ze strany žadatelů a snížení úspěšnosti dotačních projektů.

Evropskou unii čeká po roce 2020 řada změn. Nový víceletý finanční rámec na období 2021-2027 počítá se snížením finančních prostředků na kohezní politiku a společnou zemědělskou politiku, což se výrazně dotkne i České republiky, pro kterou je politika soudržnosti nejdůležitější kapitolou rozpočtu EU.

Jednou z hlavním změn je i úprava míry spolufinancování. V příštím programovém období poklesne míra spolufinancování Evropské unie na dotacích ze současných 85 % na 55 %. Tereza Hrtúsová z EU Office České spořitelny upozornila, že pokles na 55 % by se netýkal všech regionů.

„Moravskoslezsko a Severozápad by stále měly dosáhnout na 70 % úroveň spolufinancování. Jestliže se k některým regionům ČR v budoucnu dostane méně prostředků, je to známkou zlepšení jejich ekonomické vyspělosti a fungování přerozdělování prostředků v rámci politiky soudržnosti,“ zdůraznila.

Poklesne zájem o dotace?

Snížení spolufinancování se nelíbí ani ministerstvu financí a ministerstvu pro místní rozvoj a nesouhlasí s ním ani obce a kraje. Zájem o čerpání dotací by z toho důvodu mohl výrazně poklesnout.

„Pokud vezmeme nejširší kategorii projektů, tak Evropská unie by nám přispívala pouze 55 procenty místo současných 85 procent. Což je poměrně razantní propad. A znamená to poměrně velký problém, protože budeme muset na národní úrovni dospět k řešení, jak tento propad vykompenzovat,“ řekla Olga Nebeská, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj.

„Asi nemůžeme očekávat, že by celou tu škálu financoval státní rozpočet,“ dodala. Existuje však možnost, že by se míra spolufinancování EU o něco zvýšila, jelikož se jedná prozatím o pouhý návrh.

Praha by tak v novém období mohla dosáhnout jen na 40 % podpory, Moravskoslezsko a Severozápad, tj. Ústecký a Karlovarský kraj, by si sáhly na 70 % a zbytek republiky by získal podporu ve výši 55 %.

„Co se zbytkem do 100 %? Buď tedy navýšit národní spolufinancování, anebo zvýšit zapojení žadatelů,“ uvedla náměstkyně Nebeská. „Když se to propojí s těmi ostatními pravidly jako je pravidlo n+2, tak to znamená zase další tlak na příjemce, aby rychleji čerpali, a tím se snižuje potenciál, že ČR bude mít úspěšné projekty,“ dodala.

Ministerstvo financí by preferovalo jednu národní míru pro účely spolufinancování. „Jednak pro účely zjednodušení transparentnosti a jasnosti rozpočtu. Faktem je, že se ČR daří, že se daří i regionům, což dokazuje i to, že 3 regiony přejdou do tzv. tranzitních regionů,“ uvedla Lenka Dupáková, náměstkyně ministryně financí. „Ministerstvo financí usiluje o přesnější nastavení procentuálních hranic, čímž by mělo dojít ke zjednodušení a snížení zátěže pro státní rozpočet,“ dodala.

Přispěje na projekty stát, obce nebo podnikatelé?

Podle mnohých odborníků může nové pravidlo n+2 a snížení spolufinancování ze strany Evropské unie ohrozit úspěšné dokončení projektů. „Snížení spoluúčasti představuje poměrně závažný problém. Ohrožuje totiž vlastní úspěšnost dotačních projektů,“ uvedl Lukáš Kovanda, analytik Czech Fund. „Vzniklé manko bude muset doplácet stát nebo samotné obce a kraje, ale i krajské, obecní a příspěvkové organizace. Dále se bude také muset podílet nezisková sféra a konečně podnikatelé a sféra soukromá,“ vysvětlil.

Zapojení většího množství subjektů, příjemců a žadatelů o evropské peníze kvůli růstu komplexnosti procesu ohrožuje úspěšnost projektů. „Obce či kraje aktuálně hospodaří v souhrnu přebytkově, takže zdroje na navýšení spoluúčasti existují,“ uvedl Kovanda. Problémem jsou však malé obce, kterých v České republice existují přes tři a půl tisíce. Tyto obce by se se svými malými rozpočty nikdy nemohly podílet na spolufinancování evropských programů.

Analytik UniCredit Bank upozornil, že se nejedná o nečekaný vývoj, jelikož ČR a její regiony postupně konvergují k evropskému průměru. „Zdroje EU k podpoře projektů se sníží a relativní bohatnutí nových zemí EU vůči starým dává logiku požadavku na jejich vyšší spoluúčast na projektech,“ uvedl Pavel Sobíšek.

Česko by tak podle něj změnit strukturu svých rozpočtových výdajů. „Jestliže jde nyní ročně na veřejné investice kolem tří procent HDP, výpadek by pokrylo zvýšení zhruba o jeden procentní bod, tedy na čtyři procenta HDP,“ navrhl Sobíšek.

Podle analytika BH Securities však může nižší míra spolufinancování ze strany EU ohrozit úspěšnost dotačních projektů a kvůli neochotě ze strany státu či krajů podílet se na spolufinancování může dojít i k tomu, že Česká republika nevyčerpá všechny přidělené finanční prostředky.

„Podporovat čerpání evropských dotací ze státního rozpočtu nebude populární, protože již nyní panují velké pochybnosti o tom, zda jsou evropské dotace využívány efektivně. Tím, že výsledný účet z velké části platí unie, nebudí to tak velké emoce,“ uvedl analytik Štěpán Křeček. „Jakmile však budou muset být ve státním rozpočtu kráceny jiné položky, aby byl dostatek prostředků na čerpání evropských dotací, vyvolá to velkou vlnu odporu,“ dodal.

I když Tereza Hrtúsová připouští, že by mohlo dojít k poklesu zájmu o dotace ze strany žadatelů nebo snížení míry úspěšnosti projektů, vidí na poklesu spolufinancování ze strany EU i určité pozitiva.

„Vnímám tyto změny jako příležitost pro lepší využívání jiných forem podpory, jako jsou například finanční nástroje, kde má Česká republika kus prostoru pro jejich zapojení,“ uvedla.

„Dále by tato změna mohla znamenat zvýšení efektivity čerpání prostředků z evropských fondů a jejich vynakládání na opravdu smysluplné projekty. Do budoucna lze tedy očekávat stále větší tlak na snížení dotační podpory a měli bychom na to být připraveni,“ dodala.

Zdroj: https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/od-roku-2020-pujde-na-ceske-projekty-mene-evropskych-penez-zajem-o-cerpani-se-muze-snizit-varuji-odbornici/

Číst více

Česko je o krok blíže k realizaci prvního projektu PPP. Za světem ale zaostáváme

by nikol in Nezařazené

Už počátkem příštího roku by mohl začít soutěžní dialog na výběr zhotovitele 32kilometrového úseku dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí. Ten má být financován, postaven a provozován metodou tzv. Public Private Partnership, tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. Stát bude vybírat ze čtyř konsorcií. Situace ohledně PPP ale není v Česku optimální, zatímco v Evropě je tímto způsobem realizována řada významných projektů, v Česku se tak zatím nestalo. Vzhledem k předpokládanému snížení toku finančních prostředků z evropských fondů po roce 2020 jsou přitom projekty PPP možností, jak pokračovat v efektivní výstavbě nejen dopravní infrastruktury. Shodli se na tom účastníci odborné konference PPP pro dopravní infrastrukturu v ČR v kontextu pilotního PPP projektu dálnice D4, kterou v úterý pořádala v Praze Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI).

„Začátkem příštího roku počítáme se zahájením soutěžního dialogu, ve kterém se utkají společnosti z Francie, rakousko-německé konsorcium, německo-španělsko-britské sdružení firem a rakousko-australsko-španělsko-francouzské sdružení. Investorská příprava dostavby D4 uspokojivě pokračuje, vykupují se poslední pozemky, zajišťují se nájemní smlouvy a věcná břemena. Ministerstvo životního prostředí už také dokončilo opakovaný proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí a pro celou zbývající část D4 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko. Vše nasvědčuje tomu, že projekt úspěšně a včas ukončíme a vítězné sdružení v roce 2020 začne s dostavbou celého 32 kilometrů dlouhého úseku dálnice D4,“ říká ministr dopravy Daň Ťok.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. Přitom se v horizontu tří let výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic.

„Právě z toho důvodu se na jiné modely financování, PPP nevyjímaje, musíme připravit. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D7, případně i D6 nebo D35,“ dodává Daň Ťok.

Dopravní infrastruktura má mezi roky 2014 a 2020 získat 5,8 miliardy eur z dotačních fondů EU. Nový, aktuálně diskutovaný rozpočet pro programové období v letech 2021–2027 ale bude výrazně nižší.

„Znamená to, že budoucí rozvoj dopravní infrastruktury v ČR bude nevyhnutelně vyžadovat širší účast soukromého sektoru a soukromého infrastrukturního financování tak, jak je to obvyklé ve vyspělých ekonomikách,“ říká Tomáš Janeba, prezident ARI.

V posledních pěti letech zrealizovalo 22 členských zemí EU alespoň jeden PPP projekt. Německo a Nizozemí využívají soukromého kapitálu k výstavbě své stěžejní infrastruktury, projekty PPP realizuje i Slovensko. Dosavadní situace v České republice ale za vyspělým světem zaostává a Česko se tak stane jedním z posledních evropských států, který tuto metodu zavede do praxe.

„Na téměř 1 500 projektech s investiční hodnotou necelých 300 miliard eur, které se v posledních 15 letech zrealizovaly v zemích EU, se ukazuje, že soukromý sektor dokáže být dlouhodobě odpovědnějším investorem než stát. Díky své invenci a zkušenostem může velké infrastrukturní projekty zajistit efektivněji a včas. To je cesta, kterou by se měla ubírat i Česká republika,“ dodává Tomáš Janeba.

Projekt PPP dálnice D4 předpokládá investiční náklady přes 7 miliard korun. Budoucí koncesionář bude odpovědný za doprojektování, výstavbu, financování, provoz a údržbu úseku po dobu 30 let. Stát celkem zaplatí za dobu trvání smlouvy 24,9 miliardy korun. Částka zahrnuje stavební náklady i výdaje na celoživotní obnovu, údržbu, splácení bankovního financování a přiměřený zisk koncesionáře. Ten mu bude ovšem náležet, jen pokud zajistí plnou dostupnost dálnice v předem sjednané kvalitě po celou dobu 25 let provozu. V případě selhání v kvalitě provozu nebo kvalitě stavby mohou koncesionář a další poskytovatelé financování o značnou část poskytnutých finančních prostředků přijít v rámci penalizace či jiných, předem sjednaných sankcích.

Studie Univerzity v Melbourne, která porovnávala výsledky 67 projektů v Austrálii, doložila, že projekty realizované tradiční metodou (měřeno od podpisu smlouvy) byly ve výsledku o 18 procent dražší než projekty realizované metodou PPP.

Německá vláda v současnosti realizuje 11 velkých dálničních projektů formou PPP, z toho šest projektů již ukončilo výstavbu k velké spokojenosti, všechny byly zprovozněny v termínu a žádný nepřekročil původní rozpočet.

„V Německu to není otázka peněz, těch máme dostatek. PPP se ukázalo jako mnohem výkonnější. Projekty stavěné tradičním způsobem se nám dlouhodobě nedařilo dodávat na čas ani bez překročení rozpočtů. Nakonec se ukázalo, že soukromé společnosti dokáží samy sebe mnohem lépe řídit a bankovní financování dodává další úroveň kontroly. Přestože platíme vyšší náklady na financování a zisk koncesionáře, z pohledu daňových poplatníků je to stále výhodnější, než jak jsme to dělali tradičně,“ řekl profesor Torsten Böger, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury v Německu.

Zdroj:  http://www.eulog.cz/clanky/%C8esko-je-o-krok-blize-k-realizaci-prvniho-projektu-ppp-za-svetem-ale-zaostavame/?mt=&id=9218&m=a00

Číst více

Evropská investiční banka chce v ČR nadále podporovat malé a střední podniky

by nikol in Nezařazené

EIB v České republice podporuje investiční projekty již 25 let. I nadále chce vyrovnávat nedostatky na evropském trhu a v budoucnu se zaměří na rozvoj chytrých měst a modernizaci železniční dopravy v České republice.

Přibližně 90 % českých firem plánuje v nadcházejících dvou letech investovat především do obnovy a rozšiřování kapacit a do vývoje nových produktů a procesů. Aktuálně však řeší překážky spojené s horší dostupností zaměstnanců s nižší kvalifikací, nejistotou panující okolo brexitu a přílišnou regulací na trhu práce. Nejen k těmto výzvám se začátkem listopadu na tiskové konferenci věnované investicím v ČR vyjádřil Vazil Hudák, viceprezident EIB.

Rozvoj českých firem je úzce spojen s inovacemi a konkurenceschopností. Výrazná část podniků ale stále většinu inovací a nových technologií přebírá od ostatních, zatímco do vlastního rozvoje a vytváření inovací investuje méně. Podobný přístup však podle Hudáka není patrný pouze u českých firem, přítomen je i u podniků v jiných členských státech EU.

Hlavní role EIB se nemění

Dalším tématem pro budoucí vývoj EIB je výše a případná úprava poskytovaných půjček. Její podstata rozvojové banky však zůstane zachována a i nadále bude působit jako aktér, který se snaží zaplňovat mezery na trhu a neusiluje o vytlačování soukromých komerčních subjektů, sdělil Hudák. Situace na trhu je nicméně podle Hudáka aktuálně příznivá, a proto banka zvažuje snížit podíl peněz, které sama investuje.

Poskytovaná peněžitá částka ze strany EIB na konkrétní projekt se zpravidla pohybuje do 50 % celkové ceny, čímž se EIB snaží v rámci daného projektu zapojit i další subjekty jako soukromé banky nebo investiční instituce.

Oproti komerčním bankám má úvěr sjednaný s EIB výhodu ve své délce. Může být uzavřen až na dobu 15 – 25 let, kdežto v případě komerčních bank se rozmezí poskytnutého úvěru pohybuje zpravidla mezi 7 – 10 lety, upřesnil Hudák.

EIB se ovšem zajímá primárně jen o ty projekty, ve kterých může investovat minimálně 15 – 20 milionů eur, a těch v České republice mnoho není. Podle Hudáka se však díky spolupráci mezi EIB a zprostředkovatelskými bankami mohly investice zaměřit především na podporu malých a středních podniků, včetně projektů s vyšším rizikem.

„Peníze z tradičních evropských fondů i grantových zdrojů docházejí, ty jsou již všechny rozděleny a potřeby jsou tady pořád, takže tam je role pro EIB,“ řekl Hudák.

Rozvoj chytrých měst a rychlých železničních spojení

V budoucnu by mezi již spolupracující EIB a Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou v otázce chytrých měst mohlo dojít k vytvoření investiční platformy. Z té by finanční prostředky na jedné straně čerpala města a obce, na druhé pak firmy, a to na tzv. smart projekty. Tato podpora by podle Hudáka měla vést k rozvoji technologií a podpořit inovace.

Pozadu by neměla zůstat ani modernizace hlavních železničních koridorů, kde již funguje projekt mezi EIB, Ministerstvem dopravy ČR a státním podnikem Správa železniční dopravní cesty.

Fondy EU jsou hlavním zdrojem financování českých silnic. Doprava v ČR ale nadále vázne, a navíc způsobuje obrovské znečištění ovzduší. Od roku 2004 bylo zrekonstruováno či nově zbudováno za finanční spoluúčasti fondů EU celkem 3 447 kilometrů silnic.

„Je tady reálná hrozba pro Českou republiku, že když se nebude dostatečně rychle modernizovat železniční trať, tedy propojení hlavně na Německo, Rakousko, tak se Česká republika může ocitnout mimo hlavní koridory rychlých vlaků,“ zhodnotil Hudák.

Úvěry v EU nejsou to jediné

Přestože 90 % všech zdrojů a půjček EIB směřuje do prostoru Evropské unie, není EU jediným příjemcem podpory této banky. Zbylých 10 % putuje za hranice EU, a to především do zemí východního sousedství (např. Ukrajina, Bělorusko), ale i do jižních států (jižní Středomoří, Afrika, Blízký východ), ze kterých lidé masově odcházejí do Evropy.

Před dvěma lety vznikl v rámci EIB program ekonomické odolnosti, který se vedle důsledků migrace zaměřuje i na její příčiny, tedy především na podporu ekonomického a sociálního rozvoje v zemích, ze kterých migranti přichází.

Mimo poskytování peněz nabízí EIB i technickou a poradenskou činnost. Může se stát, že se objeví projekt, který je důležitý pro země EU, ale neodpovídá požadavkům EIB ani Evropské komise. V takovém případě může banka daný projekt dopracovat na takovou úroveň, která je oběma institucemi již akceptovatelná, vysvětlil Dušan Ondrejička, vedoucí tiskové kanceláře EIB pro ČR.

Ovlivní brexit samotnou EIB?

Otázky spojené s brexitem zaměstnávají v současnosti celou Evropskou unii, včetně samotné EIB. Pro tu odchod Velké Británie představuje jednu z prioritních výzev, uvedl Hudák.

„Velká Británie je jedním ze čtyř hlavních akcionářů Evropské investiční banky spolu s Německem, Francií a Itálií,“ řekl Hudák, přičemž země v současnosti vlastní 16 % akcií.

Podle prezidenta EIB Wernera Hoyera by setrvání Velké Británie ve strukturách EIB bylo vzájemně výhodné.

Odchodem Velké Británie z Unie má Evropská investiční banka přijít o 100 miliard eur. Na britské ostrovy naopak přestane proudit téměř devět miliard eur ročně na infrastrukturní projekty. Náhrada pro obě strany proto bude náročná.

EIB je však podle Hudáka připravena i na scénář, kdy Velká Británie své partnerství s bankou nezachová. V takovém případě chce finanční výpadek vyrovnat rezervou, kterou disponuje.

Zdroj: http://api.traq.li/story/viewall3/22082/77669407:154108932,154141585,154115022?sig=c7e6d8dcc3a53b341527cfa3e54cd2df8c88c251d188c009dbd657cc028298bb&order=0

Číst více

Ministerstvo dopravy vybírá firmu pro dostavbu D4 k Písku

by nikol in Nezařazené

České Budějovice – Ve hře na realizaci 32 kilometrů dálnice je sedm uchazečů, vyberou se čtyři.

Praha – Ministerstvo dopravy spolu se SFDI a poradenským konsorciem tvořeným společnostmi White&Case, Česká spořitelna, Obermeyer Helika posoudilo obsah žádostí o účast ve výběrovém řízení na koncesionáře pro projekt PPP (Public Private Partnership) na dálnici D4. Všech sedm žadatelů deklaruje zkušenosti s obdobným typem projektů, kdy koncesionář postaví a následně provozuje například vybraný úsek dálnice. Nyní ministerstvo vybírá čtyři zájemce, kteří budou o zakázku na dostavbu a provoz 32 kilometrů dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem soutěžit.

„Na ministerstvu vybíráme firmy, které dostaví a budou 25 let provozovat zbývajících 32 kilometrů dálnice D4 z Příbrami směrem na Písek. O zakázku mají zájem společnosti z Německa, Francie, Španělska, ale také konsorcia turecko-italsko-nizozemsko-lucemburských firem nebo rakousko-australsko-španělsko-francouzského sdružení. Ze sedmi konsorcií teď vybereme čtyři, které budou soutěžit o zakázku. V roce 2020 by vítěz mohl začít stavět celý úsek najednou,“ říká ministr dopravy Dan Ťok.

Účastníky zadávacího řízení jsou (v pořadí dle data doručení žádostí o účast):
1. HOCHTIEF PPP Solutions GmbH (Německo) + STRABAG AG (Rakousko)
2. PAN-MEDITERRANEAN ENGINEERING COMPANY LTD (Izrael)
3. DIF Infra 5 Participations 1 B.V (Nizozemsko) + Acciona Concessiones S.L. (Španělsko) + John Laing Investments Ltd. (Velká Británie)
4. IC Içtaş Inşaat Sanayi ve Ticaret A.Ş. (Turecko) + ASTALDI S.p.A. (Itálie) + Intertoll Infrastructure Developments B.V (Nizozemsko) + BBGI PPP Investments S.à.r.l. (Lucembursko) + TIIC 2, S.C.A., SICAR (Lucembursko)
5. VINCI Highways SAS (Francie) + VINCI Concessiones SAS (Francie) + Meridiam Investments SAS (Francie)
6. PORR Beteiligungen und Management GmbH (Rakousko) + Macquarie Corporate Holdings Pty Limited (Austrálie) + Obrascon Huarte Lain, S.A. (Španělsko) + Egis Projects S.A. (Francie)

7. FCC Concessiones, S.L. (Španělsko)
Projekt PPP D4 spočívá v projektování, dostavbě, financování, provozování a údržbě 32 km chybějící části D4 mezi Háji a Miroticemi a v zajištění provozu a údržby na souvisejících úsecích D4 a I/20 v úseku Skalka – Háje a Mirotice – Krašovice. V této souvislosti Ředitelství silnic a dálnic intenzivně pokračuje v investorské přípravě stavby, ve snaze o včasné získání stavebních povolení, včetně zajištění diagnostické práce na existujících úsecích D4 a I/20 za účelem získání potřebných dat pro účely ocenění rizik ze strany účastníků soutěžního dialogu.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. „V horizontu tří až šesti let se výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic. Musíme se proto připravit na jiné modely financování, jako je spolupráce veřejného a soukromého sektoru, tzv. PPP. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D6, D35 nebo středočeská D3,“ doplnil ministr Ťok.


Zdroj: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ministerstvo-dopravy-vybira-firmu-pro-dostavbu-d4-k-pisku-20180921.html

Číst více

PODPORA ÚSPOR ENERGIE z Ministerstva průmyslu a obchodu – možnost získání neinvestičnícg dotací poskytované z programu EFEKT – program MPO na podporu úspor energie.

by nikol in Nezařazené

Dotaci z programu EFEKT může získat podnikatelský subjekt bez omezení velikosti na zavedení systému hospodaření s energií v podobě energetického managementu. Dotace může být poskytnuta maximálně ve výši do 500 tisíc Kč a maximálně do výše 70% ze způsobilých nákladů, které nejsou na technické zabezpečení, na pořízení software ani na náklady za certifikaci dle ČSN ISO 51000, ale na odbornou pomoc při praktickém zavedení energetického managementu.

Jde o program s ročním cyklem, ve kterém jsou vyhlašovány výzvy k podání žádostí o dotace vždy na konkrétní rok. Pro rok 2019 byly příslušné výzvy vyhlášeny na konci srpna 2018 a termín pro podání žádostí o dotaci pro rok 2018 je u většiny výzev od 1. září do 30. listopadu 2018. Informace o programu jsou na odkazu www.mpo-efekt.cz.

Další možností získání dotace z programu EFEKT je dotace na zpracování studie proveditelnosti v podobě energetického posouzení v rámci aktivity s názvem „Příprava realizace kvalitních energeticky úsporných projektů se zásadami dobré praxe“, která má sloužit k získání informací o tom, jaká všechna energeticky úsporná opatření je možné v příslušných objektech provádět, jaký je odhad investiční náročnosti jednotlivých navržených opatření, jaké snížení provozních nákladů souvisejících se spotřebou energie navržená opatření přinesou a v jaké optimální kombinaci je vhodné opatření realizovat. V tomto případě je možné získat dotaci ve výši až 200 tisíc Kč a maximálně do výše 70% ze způsobilých nákladů. Pro získání dotace je nutné již mít příslušnou studii zpracovanou a doložit ji k žádosti o dotaci (dotace poskytována ex post). Požadovaný obsah studie je popsán v uveřejněném metodickém pokynu pro žadatele. Pro rok 2018 byla vyhlášena výzva v koncem roku 2017 a žádosti o dotace bude možné podávat do 20. října 2018 v souladu s vyhlášenou výzvou. Další výzva bude vyhlášená v průběhu října 2018 a podávání žádostí o dotaci pro rok 2019 bude možné od 1. ledna do 18. října 2019 (www.mpo-efekt.cz).

Podpora uspor energie pro podniky MPO (PDF)

Číst více

MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY LONI VÍCE VYUŽÍVALY EVROPSKÉ PENÍZE

by nikol in Nezařazené

Malé a střední podniky loni využily na investice zhruba třicet miliard korun ze zvýhodněných evropských zdrojů, jako jsou například Evropská investiční banka nebo Evropský investiční fond. V meziročním srovnání jde o téměř stoprocentní nárůst, uvádí analýza Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) a Evropské investiční banky (EIB). O materiálu včera představitelé asociace a banky informovali na tiskové konferenci. Z analýzy dále vyplývá, že za očekáváním zaostávají české firmy v čerpání peněz z tzv. Junckerova balíčku, tedy Evropského fondu pro strategické investice.

Předseda AMSP Karel Havlíček upozornil, že jde o peníze na investice, a ne na provoz. „Malé a střední firmy a živnostníci nemají dnes větší problém získávat provozní úvěry. Ve financování investic je ale situace komplikovanější. Z tohoto pohledu finanční nástroje z EU, které podporují investiční aktivity, dávají smysl,“ uvedl.

Analýza uvádí, že EIB loni vyčlenila pro ČR 977 milionů eur (cca 25,2 miliardy korun), z toho 95 procent bylo určeno pro malé a střední podniky. Předloni EIB poskytla 526 milionů eur. Firmy nejvíce peníze od EIB využívají na záruky nebo zprostředkované úvěry směřující do průmyslu, inovací, služeb a obchodu. Loni tak peníze od EIB využilo 15 tisíc podnikatelů.

Stejně podle analýzy roste obliba Evropského investičního fondu (EIF), kde loni zhruba dvě tisícovky českých podnikatelů vyčerpaly 191 milionů eur (4,9 miliardy korun). V tomto případě jde o investiční projekty s vyšší mírou rizika. Předloni v EIF bylo pro ČR 105 milionů eur.

Za očekáváním podle analýzy zůstává využívání tzv. Junckerova balíčku. Evropský fond pro strategické investice (EFSI) byl spuštěn v roce 2015 s cílem vytvořit v rámci EU investice za 315 miliard eur. Dosud se zatím v celé EU podařilo díky přímým zdrojům fondu za 58,9 miliardy eur vytvořit investice za 294,2 miliardy eur. Česká republika zatím dokázala od roku 2015 využít 569 milionů eur a vytvořit tak investice za 2,7 miliardy eur. Ve vazbě na HDP zaujímá Česko ve využívání zdrojů EFSI 18. místo. Valnou většinu peněz v ČR využily malé a střední podniky, celkem zatím zhruba 4000 podniků s 60.000 pracovníky.

„Velké investiční projekty se zárukou EFSI zatím v ČR chybí. Sice existují, jsou ale financovány z dotací evropských strukturálních a investičních fondů. Další důvod pro zatím nulový počet velkých investičních projektů v Česku představuje i roztříštěnost investičního prostředí v České republice a problémy spojené s novelou stavebního zákona, která měla přípravu investic zjednodušit a urychlit, či zákonem o veřejných zakázkách,“ uvedla ředitelka české pobočky EIB Hana Nylander-Kaloudová.

Zdroj: https://www.ekonomickymagazin.cz/2018/07/male-a-stredni-podniky-loni-vice-vyuzivaly-evropske-penize/

Číst více

Ivan Lesay: Pro finanční nástroje budeme v příštím víceletém finančním rámci potřebovat jednodušší pravidla

by nikol in Nezařazené

Kombinace finančních nástrojů a dotací je jednou z mnoha oblastí, kde by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné, říká Ivan Lesay.

Ivan Lesay je generálním ředitelem společnosti Slovak Investment Holding, dceřiné firmy Slovenské záruční a rozvojové banky (SZRB), která poskytuje finance skrze finanční nástroje v oblasti infrastruktury, energetické účinnosti, nakládání s odpady, sociálního hospodářství a malých a středních podniků. V letech 2015–2017 působil jako státní tajemník ministerstva financí Slovenské republiky.

Rozhovor vznikl u příležitosti konference Central & Eastern European Energy Efficiency Forum v polském Serocku.

Ve srovnání s některými jinými státy EU má Slovensko relativně dobrou zkušenost s využíváním finančních nástrojů v rámci evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Z čeho to pramení a jaký je vlastně podíl peněz rozdělovaných prostřednictvím finančních nástrojů?

V roce 2013 vydala slovenská vláda rozhodnutí, že prostřednictvím finančních nástrojů se mají rozdělovat 3 % slovenské alokace z ESIF. Hlavním cílem tohoto rozhodnutí bylo využívat unijní fondy efektivněji a také způsobem, který bude bližší tržnímu prostředí. Zároveň šlo o snahu maximalizovat dopad veřejných financí v době fiskálních úspor. Přípravy na realizaci tohoto rozhodnutí byly zahájeny okamžitě, což bylo zásadním faktorem úspěchu, zejména s ohledem na komplikovanost regulačního prostředí EU pro finanční nástroje.

Existují nějaké vážné překážky, které většímu rozvoji finančních nástrojů brání? V příštím víceletém finančním rámci EU (VFR) bude méně prostředků na kohezní politiku a současně bude kladen důraz na používání finančních nástrojů spíše než na dotace. Jak by se kohezní země měly na tuto změnu připravit?

Stále existují oblasti, kde dotace představují smysluplnější druh financování. Je to například výzkum, vzdělávání a další oblasti. Větší využívání finančních nástrojů ale obecně považuji za dobrý nápad. Aby ovšem mohly finanční nástroje kompenzovat snížení přidělených dotací, měl by být zjednodušen evropský legislativní rámec, který se na ně vztahuje – zejména pokud jde o finanční nástroje implementované na národní úrovni. Výzvy v tomto smyslu bohužel Evropská komise zatím nevyslyšela.

Komise dnes diskutovala s europoslanci své představy budoucí kohezní politiky. Navrhuje nižší rozpočet, méně byrokracie i nové podmínky pro rozdělování fondů.

Jedním z diskutovaných témat je kombinace finančních nástrojů a dotací. Existují na Slovensku nějaké dobré příklady, kde by tento postup měl smysl?

Existuje řada oblastí, ve kterých by sloučení finančních nástrojů a dotací v rámci jednoho projektu mělo velký smysl, například oblast investic do sociální ekonomiky, ale také energetická účinnost. Legislativa něco takového umožňuje, nicméně výklad příslušných právních předpisů podle Komise tuto možnost nedovoluje. Jedná se o jednu z mnoha oblastí, v nichž by bylo vytvoření smysluplnějšího regulačního rámce po roce 2020 velmi přínosné.

Právě energetická účinnost je často uváděna jako jedna z dobrých oblastí pro používání finančních nástrojů. Je to vnímáno jako dobrá příležitost i na politické úrovni?

Myslím, že politici už zjistili, že v některých oblastech jsou finanční nástroje vhodnější než dotace a že právě oblast energetické účinnosti je jednou z nich. Zároveň jsou pro tuto investiční oblast stále vyhrazeny dotace a vzhledem k tomu, že Komise ztěžuje používání dotací a finančních nástrojů současně, není vždy možné se vyhnout konkurenci mezi těmito dvěma typy investičních nástrojů.

EU chce i v příští dekádě snižovat spotřebu energie. Vyžádá si to investice, které lze zmobilizovat díky vhodným finančním nástrojům. Zvýhodněné financování ale musí být dobře zacíleno a žádá si odbornost na všech stranách, zaznělo na konferenci k energetické účinnosti.

Jaké máte zkušenosti s využíváním finančních nástrojů pro investice spojené s energetickou účinností na Slovensku? Které sektory jsou pro to vhodné a co aktuálně chystáte?

V současnosti připravujeme finanční nástroj na podporu energetické účinnosti v obytných budovách. Chystáme také investiční rámec pro rozvoj energetických služeb se zárukou (Energy Performance Contracting, EPC). Jedná se o inovativní nástroj, prostřednictvím kterého soukromé společnosti realizují a financují investice do energetické účinnosti ve veřejných budovách. Tito poskytovatelé energetických služeb – takzvané ESCO firmy – zaručují určitou úroveň úspor energie, díky níž je investice postupně splácena během následujících 10 nebo 20 let. Hlavním principem je to, že projektová rizika zůstávají na straně ESCO firmy, takže pokud například nedojde k dosažení zaručených úspor energie, veřejná budova zaplatí méně nebo vůbec nic.

Věříme, že model EPC má potenciál proměnit energetickou účinnost v téma, které bude mezi politiky a veřejnými orgány ve střední a východní Evropě oblíbené. Jedná se o politický nástroj, pomocí kterého lze podporovat hospodářský růst a zaměstnanost, a to bez využití veřejných prostředků a bez vlivu na státní dluh.

EPC – klíčový rok před námi

Chápu správně, že tuto změnu způsobila nová pravidla Eurostatu o statistickém zpracovávání EPC, která by měla veřejným institucím s renovací budov pomoci?

Ano, hlavním omezením byl státní rozpočet. Maastrichtská kritéria a úsporná opatření způsobila, že veřejné budovy – nebo ti, kdo jsou za ně zodpovědní – se kvůli renovacím museli zadlužovat. To se s novými pravidly Eurostatu změní. Peníze, které byly dříve investovány do renovace veřejných budov, byly zaneseny do státního dluhu, i když šlo o soukromé finance. To bránilo rozvoji trhu. Nová pravidla stanoví, že pokud projektová rizika – jako například nedosažení zaručených úspor – zůstanou na straně soukromé společnosti, nedochází k započítání investice do veřejného dluhu. Je to podobný koncept jako Private Finance Initiative (PFI).

Věřím, že to přinese výraznou pozitivní změnu. Velice to podporujeme a věříme, že tu skutečně vzniká nový trh. Na Slovensku je přibližně 15 000 veřejných budov a většina z nich není v dobrém stavu. Některé z budov již byly renovovány, ale ani tyto renovace někdy nebyly provedeny dobře a kvalitně.

Zmínil jste se, že připravujete investiční rámec pro EPC ve veřejných budovách. Jaké jsou klíčové prvky takového rámce?

Tento proces zahrnuje několik menších legislativních změn, aby bylo zajištěno, že se tyto investice budou zpracovávat mimo vládní rozvahy, dále vytvoření standardizované smlouvy a také vytvoření finančního nástroje na podporu rozvoje tohoto tržního sektoru. Rovněž pro veřejné budovy i ESCO firmy připravujeme podrobnou metodologickou příručku. Nejprve správce budovy pověří energetického auditora nebo poradce, aby budovu prověřil a určil, jaká je potenciální úspora energie. Poté auditor připraví veřejnou zakázku. Vítězná ESCO firma pak připraví projektovou dokumentaci a realizuje samotnou renovaci. Pokud je vše provedeno správně, nemůže se teoreticky nikde stát chyba a věříme, že tomu tak i bude. Chceme, aby bylo regulační prostředí připraveno do konce letošního roku, a následně očekáváme, že slovenský trh bude mít hodnotu 2 miliardy eur.

Výroční data ze sektoru šetrného stavebnictví mimo jiné ukázala stabilizaci trhu pasivních domů. Je to i díky Nové zelené úsporám. Česko má i další dotační programy na podporu energetických úspor. Jejich současné nastavení se ale chýlí ke konci.

Existují nějaké finanční nástroje, které by mohly zmírnit zbytková rizika?

Ještě ne, protože trh se teprve vytváří. Musíme ještě zjistit, co trh a ESCO firmy nejvíce potřebují. Můžeme poskytnout záruky komerčním bankám, aby mohly následně poskytovat půjčky ESCO firmám. Jsme v kontaktu se zahraničními investičními fondy, které by mohly projevit zájem o větší projekty, které by zahrnovaly větší počet budov – bylo by to něco ve stylu partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership, PPP). V tomto případě by mohlo být užitečné mezaninové financování. Některé ESCO společnosti mohou dokonce potřebovat i kapitálové financování. Takže existuje několik možností, se kterými v současnosti pracujeme.

Další důležitou součástí je tzv. faktoring. Jakmile ESCO firma provede renovaci, nechce už aktiva uchovávat ve svých účetních rozvahách, a použije tak model faktoringu k prodeji tohoto majetku bankám a uvolnění nových peněz na další nové projekty. Nejedná se tedy pouze o financování ESCO firem, aby mohly provádět rekonstrukce, ale také o nákup aktiv od těchto společností, aby je nemusely uchovávat ve svých účetních rozvahách. Jinak by totiž potřebovaly příliš velký kapitál.

 

Zdroj: https://euractiv.cz/section/evropske-finance/interview/ivan-lesay-pro-financni-nastroje-budeme-v-pristim-viceletem-financnim-ramci-potrebovat-jednodussi-pravidla/

Číst více

Nástroje pro zvýhodněné financování energetických úspor si žádají čas na přípravu

by nikol in Nezařazené

Evropa chce i v příštím desetiletí snižovat spotřebu energie. Vyžádá si to značné investice, které je možné zmobilizovat díky vhodně zvoleným finančním nástrojům. Zvýhodněné financování ale musí být dobře zacíleno a žádá si odborné znalosti na všech stranách, zaznělo na konferenci věnované energetické účinnosti.

V evropských fondech, které podporují rozvoj chudších regionů, by mělo mít Česko v příštím sedmiletém finančním rámci vyčleněno asi o 24 % méně peněz než v letech 2014–2020. Podobně na tom budou v letech 2021–2027 podle návrhu Evropské komise i ostatní země Visegrádské čtyřky.

Důvodem je jednak celkové snížení částky, kterou chce evropská exekutiva na takzvanou politiku soudržnosti vydělit. EU totiž musí více peněz nasměrovat do dalších oblastí, jako je ochrana hranic a zvládání migrace. Země Visegrádu také postupně bohatnou, takže už z evropských fondů potřebují menší podporu.

Na konečném nastavení dlouhodobého rozpočtu EU se ještě budou muset jednomyslně shodnout všechny členské země a schválit ho bude muset také Evropský parlament. Už teď je ale jasné, že se do budoucna leccos změní.

Veřejné peníze nestačí

Vedle snižování rozdílů mezi různě bohatými částmi Evropy má kohezní politika pomáhat také s naplňováním celoevropských cílů v oblastech udržitelného rozvoje, ochrany klimatu, digitalizace nebo sociální politiky.

Dlouhodobě ovšem sílí přesvědčení, že v řadě oblastí by bylo lepší ustoupit od přímých dotací a veřejné peníze do větší míry využívat k povzbuzení soukromých investic. S ubýváním peněz na kohezní politiku to bude čím dál důležitější.

Příkladem může být snaha o snižování spotřeby energie, která patří mezi základní kameny evropské energetické politiky a je jednou z oblastí, kam jsou nasměrovány veřejné peníze.

V aktuálním období je v rámci politiky soudržnosti pro celou EU na investice do energetické účinnosti alokováno 18 miliard eur, tedy asi 460 miliard korun. Samotné Česko má v operačních programech Životní prostředí, Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, Praha – pól růstu ČR a Integrovaném regionální operačním programu v letech 2014–2020 k dispozici 60 miliard korun.

I v příštím rozpočtovém období bude energetická účinnost patřit mezi priority EU jako součást přechodu k zelené a nízkouhlíkové ekonomice, což je oblast, na kterou by měly země jako Česko vyčlenit minimálně 30 % z peněz, které v rámci politiky soudržnosti dostávají.

Končící bulharské předsednictví v Radě EU a vyjednavači Evropského parlamentu se minulý týden dohodli na cíli pro energetické úspory do roku 2030. EU by podle nich měla do konce příští dekády snížit svou spotřebu energie o 32,5 % oproti předpokládané spotřebě, se kterou počítá scénář vypočítaný v roce 2007.

Každý stát včetně Česka by se měl v příštím desetiletí také postarat o to, aby každý rok zvýšil své úspory energie o 0,8 %.

„K naplnění těchto cílů nám nebudou stačit peníze z evropských fondů nebo národních rozpočtů. Potřebujeme další zdroje financování,“ myslí si náměstkyně bulharského ministra pro regionální rozvoj Malina Kroumovová, která v polovině června vystoupila na konferenci Central & Eastern European Energy Efficiency Forum v polském Serocku.

„Budeme muset programy pro investice do energetické účinnosti připravovat trochu odlišným způsobem než v tomto období a snažit se odblokovat soukromé peníze,“ přidává se také náměstek českého ministra životního prostředí Jan Kříž.

Nástup finančních nástrojů

Z těchto důvodů se větší pozornost začíná upínat k nástrojům zvýhodněného financování, jako jsou výhodné půjčky, záruky nebo kapitálové vstupy. Díky takovým nástrojům je možné veřejné peníze využít právě k přilákání soukromých investic.

„Dobrým nástrojem jsou například záruční fondy, které mohou mobilizovat soukromé peníze skrze půjčky od komerčních bank. Finanční páka přitom může dosahovat až poměru 1 ku 20,“ uvedla na konferenci odbornice na financování energetických úspor Anikó Dobi-Rózsová z maďarské konzultační společnosti Global and Environmental Social Business.

„Peníze k dispozici budou. Důležité ale bude mít plán, jak je chytře využít. Na to je potřeba se dobře připravit,“ upozornil během debaty Przemysław Kalinka z generálního ředitelství Evropské komise pro regionální a městskou politiku.

Komise využívání finančních nástrojů podporuje a podle Kalinky chce pro příští rozpočtové období zjednodušit pravidla, která se jich týkají. Mělo by být například jednodušší kombinovat dotace a finanční nástroje a zjednodušit by se mělo také vykazování.

Maďarská expertka Dobi-Rózsová ovšem zdůraznila, že samotné vytvoření finančních nástrojů nestačí. Je také nutné, aby měli lidé a podniky o jejich využívání zájem.

Podle její zkušenosti v tom mohou sehrát užitečnou roli například malé konzultační firmy, které pracují s potenciálními žadateli a vysvětlují jim, jak si zažádat o výhodnou půjčku. Zároveň jsou schopné projekty prezentovat komerčním bankám a přesvědčit je, aby do nich vložily peníze.

Tyto malé specializované firmy tak mohou pomoci překonat počáteční problémy v případech, kdy se banky musí s financováním investic do energetické účinnosti blíže seznámit.

Správné zacílení je klíčové

Odborná znalost problematiky je ostatně potřebná u všech partnerů, kteří se do systému finančních nástrojů zapojí, jak také zdůraznila polská expertka na financování energetické účinnosti Katarzyna Dziamara-Rzucidłová.

Na dostatečnou poptávku je podle ní potřeba myslet ještě před samotným vytvářením finančního nástroje. „Je nutné vždy správně pochopit, s jakým trhem pracujeme. Pokud trh není na naše řešení připraven, nebudou se nástroje využívat a programy selžou,“ upozornila.

Opatření je podle ní potřeba přesně cílit na konkrétní sektor v daném regionu nebo zemi. „Příjemci finanční pomoci musí v programu najít charakteristiky, které jim odpovídají,“ řekla. Zásadní roli proto podle ní hraje předběžné posouzení, které ukáže situaci na trhu a správně definuje oblasti, ve kterých trh selhává.

„Teprve pak je možné zvolit vhodnou kombinaci nástrojů. O trhu je potřeba přemýšlet lineárně. Klíčovou otázkou není, zda využívat dotace či finanční nástroje, ale jak vypadá trh. Podle vyspělosti trhu je totiž nutné tato opatření vhodně kombinovat,“ tvrdí Dziamara-Rzucidłová.

„Produkty musí být připraveny na míru jednotlivým typům budov a jejich vlastníkům. Jiné možnosti komerčního financování a potřeby zvýhodněného státního financování mají vlastníci rodinných domů a jiné města spravující desítky budov,“ dodává ředitel české aliance Šance pro budovy Petr Holub.

Příprava finančních nástrojů si proto žádá potřebný čas. „Předběžné posouzení a příprava může zabrat od tří měsíců do jednoho roku. Pokud se v dané oblasti s finančními nástroji začíná, nemůže to být typicky méně než devět měsíců,“ řekla Dziamara-Rzucidłová.

Během přípravy je podle ní potřeba počítat i s tím, že v některých oblastech je nutné nejprve zvýšit informovanost o přínosech energetických úspor a o tom, že je zvýhodněné financování k dispozici.

„Energeticky úsporné renovace jsou ekonomicky výhodné i pro vlastníky budov. Zvýhodněné financování proto musí být doplněno informační kampaní, která vyzdvihne konkrétní možnosti a přínosy pro vlastníky budov tak, aby byly renovace realizovány z jejich vnitřního zájmu,“ říká také Holub.

Zdroj: https://euractiv.cz/section/energeticka-ucinnost/news/nastroje-pro-zvyhodnene-financovani-energetickych-uspor-si-zadaji-cas-na-pripravu/?utm_source=traqli&utm_medium=email&utm_campaign=2098&tqid=3f_1cmJ6E0EBE1VydZVud_IKEPiVroMDEJTc4I04

Číst více