Na přechod k zelené energetice získá Česko stovky miliard. Na dotace si bude moci sáhnout téměř každý.

by nikol in Nezařazené

Boj s globálním oteplováním se stupňuje a Evropská unie postupně plánuje omezit jakoukoli produkci oxidu uhličitého. Členské státy z východní Evropy ale často naříkají, že na potřebné změny a plánovaný odchod od uhlí nemají peníze. EU proto připravila nástroje, jak na východ poslat významnou podporu. Jen Česko by mohlo do roku 2030 získat stovky miliard korun.

I proto prošel tento pátek Poslaneckou sněmovnou zákon o obchodování s emisními povolenkami. Ten ustanovuje takzvaný modernizační fond. Z něj budou moci čerpat dotace hlavně firmy.

Peníze do něj půjdou z prodeje emisních povolenek. To je nástroj, který si musí každý velký spotřebitel od elektráren a tepláren až po ocelárny či chemičky kupovat za každou tunu oxidu uhličitého vypuštěnou do ovzduší. Jejich cena za poslední dva roky vzrostla téměř pětinásobně.

„Evropská směrnice pro další obchodovací období v letech 2021 až 2030 přináší ještě větší ambice ve snižování emisí. V systému tak bude méně povolenek a ty budou dražší, poroste tak ještě více tlak na firmy spalující fosilní paliva,“ popisuje Jan Tůma z odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí.

„Vlastně jim tím říkáme − vy tady nyní máte velmi vysoké náklady na emisní povolenky. Vezměte si tedy peníze z modernizačního fondu, zainvestujte do čistých technologií a náklady vám klesnou,“ vysvětluje Tůma.

V Česku bude modernizační fond řídit Státní fond životního prostředí, žádosti ještě posoudí Evropská investiční banka a Evropská komise. Bude mít tři hlavní zdroje příjmů napojené na emisní povolenky. Základ budou tvořit peníze z prodeje dvou procent všech emisních povolenek vydaných v EU, které si rozdělí deset nejchudších zemí. Na Česko z těchto peněz připadne zhruba 15 procent.

Dále do něj Česko přesune povolenky, které v posledních letech dávalo firmám výměnou za investice do ekologizace výroby, takzvaných derogací. A také sem pošle polovinu takzvaných solidárních povolenek, které bohatší evropské státy posílají těm chudším.

INFOGRAFIKA

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c7-66673980-or7lb-0e92545a1272f58

Odhady, kolik se celkem v modernizačním fondu sejde, se výrazně liší. Pohybují se od sta zhruba do dvou set miliard korun. Tuto sumu očekává například Komora obnovitelných zdrojů energie, která vychází z toho, že by se cena povolenky mohla do roku 2030 zdvojnásobit až na 50 eur.

Kam s penězi

Z celkové sumy má jít až 70 procent firmám, které dnes za vypouštění skleníkových plynů platí. Tedy hlavně elektrárnám a teplárnám. Zejména teplárny spalující uhlí se v posledních letech dostávají kvůli drahým povolenkám do finančních problémů.

Peníze formou investičních dotací mohou jít na nákup nízkouhlíkových technologií. Může se jednat o solární elektrárny, úsporná opatření nebo i přechod z uhlí na plynový kotel. Spalování uhlí, i kdyby modernizace vedla ke snížení emisí, dotováno být nemůže.

„Pozitivní je, že záběr fondu je velmi široký a je možné z něj financovat také investice v zařízeních zahrnutých do systému emisního obchodování. Ta v současném programovém období nejsou a ani v tom příštím je s největší pravděpodobností nebude možné podporovat z evropských fondů, což se pro Česko ukazuje jako velký problém při dosahování cílů v oblasti energetické účinnosti,“ komentuje fond výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek.

Dnes není možné získat evropskou dotaci ani na fotovoltaickou elektrárnu v případě, že firma elektřinu sama nespotřebovává, ale dodává ji do sítě. I to se má s modernizačním fondem změnit. Na starých haldách proto solární parky o výkonu desítek megawattů připravuje Sokolovská uhelná, až 500 megawattů nových fotovoltaik plánuje i ČEZ.

Vedle těchto velkých hráčů si ale o peníze z fondu bude moct požádat téměř každý, kdo bude chtít dotaci na solární elektrárnu, kogenerační jednotku či větrnou elektrárnu. Jediným omezením bude, aby fond nenabízel něco, co už pokrývají například jiné evropské operační programy, ale aby se projekty spíše doplňovaly. Kolik v těchto programech bude po roce 2020, zatím není jisté, bude se pravděpodobně jednat o desítky miliard korun.

Firmy si ale na jejich dnešní fungování často stěžují. Vyřizování žádostí například v rámci operačního programu podnikání a inovace, který spravuje ministerstvo průmyslu, trvá někdy podle firem i rok až dva. Z vyčleněných čtyř miliard tak bylo na nové solární elektrárny za poslední roky vyplaceno jen 32 milionů na 22 projektů.

Příliš peněz do rozpočtu

Třetím velkým zdrojem evropských miliard budou jako doposud dražby povolenek. Ty v aukcích prodávají národní státy a suma, kterou z aukcí získávají, se v posledních letech díky vyšším cenám znásobila. Ještě před šesti lety mělo z prodejů Česko jen něco přes dvě miliardy, letos už by to mohlo být 15 miliard. Za deset let by tak mohlo jít až o 150 miliard korun.

Tyto peníze mají už dnes podporovat zelené projekty. To se ale v Česku z větší míry neděje a většina peněz končí ve státním rozpočtu. „To se bude muset změnit, jinak Česko nebude schopné nové ambiciózní cíle do roku 2030 plnit,“ komentuje za teplárníky Hájek.

Ze zákona by si měly až do výše dvanácti miliard korun ročně peníze napůl dělit ministerstvo životního prostředí a průmyslu. Vše nad tuto sumu má jít do rozpočtu.

Z peněz pro ministerstvo průmyslu se ale namísto podpory nových zelených elektráren „lepí“ dotace na stávající obnovitelné zdroje. Ministerstvo životního prostředí pak z těchto peněz dotuje program Nová zelená úsporám, ze kterého se platí hlavně zateplování, malé soláry či tepelná čerpadla pro domácnosti a obce. Ten je ale nastavený na vyplácení zhruba 1,5 miliardy ročně. Připravují se sice nové dotační programy, zatím ale většina ze slíbených šesti miliard končí ve státním rozpočtu.

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c7-66673980-or7lb-0e92545a1272f58

Číst více

Fond nahradí dotace. Bude efektivnější, říká ředitel banky Jirásek

by nikol in Nezařazené

Národní rozvojový fond (NRF) bude spravovat desítky a možná stovky miliard korun soukromých investorů, z nichž bude Česko financovat část svých investičních výdajů. „Nebude ani tak problém sehnat peníze jako připravit projekty, aby se infrastruktura u nás mohla rozvíjet,“ domnívá se Jiří Jirásek, ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky, která fond nyní zakládá.

Vznik fondu byl reakcí na odpor bank k zavedení bankovní daně. Jirásek věří, že se peníze pod dohledem soukromých investorů budou utrácet užitečněji než ty vybrané z daní do státního rozpočtu.

Kde se vzala myšlenka, že je potřeba Národní rozvojový fond?

Když se podíváme na některá porovnání kvality infrastruktury v Česku a v západoevropských zemích, jsme zhruba na 80 procentech. Nejde jen o silnice, ale i o sociální a zdravotní infrastrukturu – školy, školky, nemocnice, o výstavbu telekomunikačních a energetických sítí. Na to budeme potřebovat finanční zdroje.

V současnosti se tyto investice pořizují ze státního rozpočtu a z evropských dotací. To nestačí?

Tyto zdroje jsou limitované. Pokud stát nebude chtít, aby zadlužení země narůstalo, rozvoj infrastruktury půjde jen tak rychle, jak se bude dařit české ekonomice. Nedá se předpokládat, že by se tímto způsobem ČR dostala na úroveň starých zemí EU. Třetí možnost financování jsou soukromé zdroje – například PPP projekty (Public Private Partnership – partnerství veřejného a soukromého sektoru). Zatím existuje jediný příklad, který je v procesu – stavba dálnice D4 (od Příbrami na jih, pozn. red.), nebo právě rozvojové fondy.

Proč by si stát na investiční výdaje neměl půjčit a zadlužit se, když, jak známo, na státní dluhopisy jsou nejnižší úroky? Pravděpodobně nižší, než budou očekávat investoři v rozvojovém fondu.

Je to úplně jiná forma financování – dluhopis je tradiční nástroj a znamená deficit státního rozpočtu, vyžaduje schválení parlamentem. Peníze z rozpočtu pak vložíte do projektu nenávratnou formou, dotací ze státního rozpočtu a navyšujete státní dluh. V mnoha oblastech to dává smysl, nicméně řadu věcí lze financovat návratnou formou. A pokud si chce stát vytvořit větší kapacitu na profinancování hospodářské politiky, může využít i soukromé peníze. Navíc tak může investovat efektivnějším způsobem.

Co máte na mysli?

Když někomu dáte peníze zadarmo, není motivovaný tím, aby optimalizoval velikost projektu. Firma nebo obec ho naplánuje co největší, aby získala co nejvíc peněz. Je to vidět v různých penzionech po republice, financovaných z evropských dotací. Soukromý investor je schopen najít optimálnější řešení. Může přinést prvky, které zlevní projekt i jeho provoz.

Když se vrátím k evropským dotacím – pořád jsou to peníze, které se nemusejí vracet, takže je to pro Česko výhodnější, ne?

Objem peněz bude menší – kolem 20 miliard eur v období 2021–2027 (v dobíhajícím sedmiletém programovacím období to je 25 miliard). Navíc priority Evropské komise se mění, chce se zaměřovat na projekty smart infrastruktury – udržitelné energie, snižování emisí… Prostředky určené na projekty, jako je standardní infrastruktura, která v Česku stále chybí, se zmenší – profinancovat beton bude obtížnější. Budeme na něj muset hledat jiné zdroje.

Podívejme se na soukromé zdroje – v čem je výhoda a nevýhoda z pohledu státu?

Nezvýší zadlužení Česka a zároveň mohou doplňovat evropské zdroje, které se budou postupně tenčit. Aby bylo možné soukromé zdroje využívat ve větší míře, musíte pro to vytvořit podmínky – proto zakládáme Národní rozvojový fond. Půjde o standardní instituci podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Bude to fond dohlížený regulátorem – Českou národní bankou a s kvalifikovaným vedením, jak chce zákon a s profesionálními zaměstnanci. Nebude se kvůli tomu dělat nová speciální legislativa, což by investory mohlo odradit. Účast ve fondu bude dobrovolná.

A kdo by o účast mohl mít zájem?

Vstup do fondu bude dobrovolný a fond bude otevřený. Tedy nejen pro čtyři banky, které zatím podepsaly memorandum, ale pro velké investory, pro které bude zajímavé investovat do české infrastruktury. Například finanční instituce, velké firmy z oblasti energetiky a telekomunikací. Bude otevřený i pro zahraniční investory – mezinárodní fondy, podnikatelské skupiny, nebo správce velkých státních majetků – jako Norský státní investiční fond (spravuje výnosy z prodeje norské ropy a zemního plynu, pozn. red.). Berte to jako příklad, nekonzultovali jsme to s nimi.

Jak jste daleko s přípravami, jaká bude minimální investice?

Jsme na začátku – podepsali jsme memorandum k investičnímu fondu a připravujeme žádost o licenci na ČNB. Předložíme ji, předpokládám, do konce letošního roku. V žádosti vše nadefinujeme včetně struktury fondu. Orientačně bude vstupní částka do fondu v řádu stovek milionů korun. Půjde investovat do různých podfondů určených na konkrétní projekt nebo na skupinu příbuzných projektů. Projekty budou v hodnotě minimálně půl miliardy.

Kolik peněz byste chtěli do fondu posbírat od investorů?

Pokud tu bude existovat dobrá příprava projektů, tak fond není objemově omezený a může s potřebami České republiky objemově narůstat. Nebude ani tak problém sehnat peníze jako připravit projekty, aby se infrastruktura mohla rozvíjet – známe problémy s výkupem pozemků u dopravních staveb. Musíme se to naučit. V Německu se infrastruktura financuje ze soukromých zdrojů běžně – dopravní věci, ale třeba i školky. Mají na to národní rozvojovou banku Kreditanstalt für Wiederaufbau.

Budou pak lidé muset za používání státní infrastruktury, postavené ze soukromých peněz, něco platit? Bude se třeba na soukromých dálnicích vybírat zvláštní mýto?

Také. Návratnost může fungovat kombinovaným způsobem. Například školka se postaví na základě poptávky obce, fond to profinancuje, splácet se to bude ze školkovného a z příspěvku obce. Nebo projekty v oblasti ICT infrastruktury – ty dnes stavějí operátoři na základě poptávky státu, nicméně fond by mohl tyto projekty financovat. Ve většině zemí na západ od nás to funguje – v Německu, Lucembursku, v Holandsku.

Proč by investoři do toho měli dobrovolně chtít vstoupit?

Když se zvýší úroveň infrastruktury v Česku, odrazí se to v ekonomickém výkonu země. To prospívá veškerému byznysu včetně velkých investorů v České republice – ať už v oblasti financí, energetiky, nebo telekomunikací. Navíc jde o návratnou investici – peníze se jim vrátí včetně přijatelné výnosnosti.

Jaký výnos by mohl nabízet například projekt výstavby domovů seniorů?

To teď nedovedu říct. Součástí myšlenky fondu je, že kromě výnosu by si mohli investoři v NRF splnit firemní sociální zodpovědnost (tzv. Corporate Social Responsibility). Budou například moci do svých výročních zpráv pro své akcionáře uvést, že podpořili výstavbu domovů důchodců v Česku.

Kdy fond investuje první korunu?

Licenční proces bude trvat minimálně devět měsíců, tedy fond získá licenci nejdříve na začátku posledního kvartálu 2020. Paralelně s tím budou příslušná ministerstva připravovat projekty.

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/jiri-jirasek-rozhovor-narodni-fond-investice-modernizace-ekonomika-banky-dane-dividendy.A191030_151213_ekonomika_rts

Číst více

Česko dostane z evropských fondů méně peněz na asfalt

by nikol in Nezařazené

Kvalita silnic v České republice pokulhává za evropským i světovým průměrem. Podle statistik Světové obchodní organizace z roku 2018 se ČR v rámci Evropské unie řadí až na dvacátou příčku, horší silnice mají například v Maďarsku, Rumunsku či Bulharsku.

Od roku 2007 přitom ČR čerpá miliardové dotace z fondů Evropské unie, které mají mířit právě na modernizaci a rozvoj české dopravní infrastruktury. Z unijního rozpočtu ČR vybudovala nebo opravila již 3 796 kilometrů silnic I., II a III. třídy. Podle serveru Evropa v datech to znamená, že se evropské peníze podílejí na výstavbě 7 procent silnic v ČR a každý 14. kilometr asfaltu zaplatila EU, konkrétně Fond soudržnosti (FS) a Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR).

Dopravní projekty byly v předchozím dotačním období financovány zejména z Operačního programu Doprava (OPD). V letech 2014 až 2020 z něj ČR může vyčerpat až 123 miliard korun. Ze stejnojmenného programu proudily na českou dopravní infrastrukturu i v předešlém dotačním období 2007 – 2013, kdy si ČR mohla sáhnout až na 150 miliard korun.

„Mezi projekty spolufinancované z OPD patří modernizace D1 v úseku Mirošovice – Kývalka nebo například dálnice D3 Bošilec – Úsilné,“ uvedla Nina Ledvinová, tisková mluvčí Ředitelství silnic a dálnic, které zajišťuje přípravu i realizaci dopravních projektů.

Méně peněz na silnice, více na výzkum

V budoucnu by se ale finanční pomoc, kterou Evropská unie poskytuje české infrastruktuře, měla výrazně snížit. Dotační politika EU se totiž po roce 2020 bude měnit. Konkrétní částky jsou sice stále předmětem jednání, již nyní je však z oficiálních dokumentů Evropské komise patrné, že EU se zaměří na finanční podporu inovací, vědy, výzkumu nebo také na ochranu životního prostředí. Na finance z EU by si měly sáhnout zejména chudší regiony, které trpí vysokou nezaměstnaností a dalšími strukturálními problémy.

Unijní rozpočet navíc bude čelit výzvám v podobě brexitu nebo také sílící poptávce po financování unijních bezpečnostních a obranných kapacit. Bohatnoucí Česká republika proto bude mít v porovnání s předchozími dotačními obdobími nárok na menší objem financí z evropských fondů.

Podle předběžných dat Evropské komise získá ČR v porovnání s předchozím dotačním období až o čtvrtinu méně peněz – zatímco v letech 2014 – 2020 mohla vyčerpat až 625 miliard korun, v novém období 2021 – 2027 to může být jen 512 miliard. Konečná částka je sice stále předmětem vyjednávání, dopravní sektor, do kterého dosud směřoval největší podíl dotací určených pro ČR, však změnu v unijním rozpočtu bezesporu pocítí. Redakci to potvrdil ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury Zbyněk Hořelica.

„Z dostupných informací vcelku jednoznačně vyplývá, že objem evropských zdrojů využitelných pro plánovanou výstavbu a modernizaci dopravní infrastruktury bude oproti období 2014-2020 znatelně nižší,” uvedl Hořelica s tím, že s dotačním programem pro silniční i železniční dopravu (tedy OPD3) se počítá i po roce 2021. Omezení rozpočtu přitom nebude jedinou změnou.

„Jedním ze stěžejních témat OPD3 bude rovněž podpora alternativních paliv, zejména elektromobility, ale i dalších. Oproti současnému programovému období však dojde k redukci některých intervencí, kde není dostatečná připravenost zásadních projektů, podporována tak nebude například infrastruktura vnitrozemské vodní dopravy,” vysvětlil Hořelica.

Regiony bohatnou, rozvoj dopravy stagnuje

Nejenže se sníží objem dostupných peněz, ale EU se bude podílet na financování jednotlivých projektů v nižší míře. Zatímco ve stávajícím dotačním období hradí EU až 85 procent nákladů projektu, od roku 2021 by to mělo být pouze 70 procent. Konkrétní výše spolufinancování ze strany EU se však mění region od regionu – zatímco ty s nižším HDP se budou těšit vyšší podpoře ze strany EU, bohatší regiony budou muset být ve financování projektů čím dál samostatnější.

Jak ale upozorňuje ministerstvo pro místní rozvoj, které má nastavení evropských dotací v ČR na starosti, české regiony sice bohatnou, ale dopravní úroveň stále není dostatečná. „Všechny kraje ČR vykazují velké nedostatky v kvalitě dopravní infrastruktury, což limituje hospodářský potenciál regionů a v důsledku i schopnost snižovat regionální nerovnosti,” uvedlo ministerstvo v dokumentu, který slouží jako podklad pro další vyjednávání s Evropskou komisí o rozdělování fondů v ČR po roce 2020. Na stejný problém přitom upozornila i sama Komise ve svém každoročním hodnocení hospodářských politik zemí EU. Podotkla, že problémem jsou zejména nedostatečné investice.

„Investice do dopravy v procentuálním vyjádření k HDP se mezi lety 2010 a 2015 snížily o 12 procent, čímž se dostaly pod průměr EU,” informovala Evropská komise ve své letošní zprávě. Nevalně si podle ní ČR vede především v silniční infrastruktuře.

Komise sama ale od financování dopravy členských státech postupně ustupuje, neboť se zaměřuje na výše zmíněné investice do vědy, výzkumu nebo ochrany klimatu. Otázkou tedy zůstává, zda je Česká republika připravena převzít otěže a svou dopravní infrastrukturu financovat z vlastního rozpočtu i s menší oporou Evropské unie.

Finance by ČR mohla získat například uplatněním finančních nástrojů typu Public Private Partnership (PPP), tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. „V současné době probíhá výběrové řízení na koncesionáře pro pilotní projekt na dálnici D4,“ dodal Hořelica. Další možnost představují úvěry například od Evropské investiční banky, případně zapojení návratných finančních zdrojů.

Zdroj: https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/cesko-dostane-z-evropskych-fondu-mene-penez-na-asfalt/

Číst více

Stát shání peníze na zrychlení výstavby dálnic. Ve hře je rozšíření mýta i poplatky za hluk a ekologii.

by nikol in Nezařazené

Výstavba dálnic a železničních tratí v Česku se má v příštích letech výrazně zrychlit. Ministr dopravy Vladimír Kremlík (ANO) chce do pěti let zahájit stavbu většiny zbývajících úseků dálniční sítě. Zhruba ve stejném horizontu mají v Česku začít vznikat první vysokorychlostní tratě.

Výstavba důležitých dopravních staveb spolkne v příštích letech stovky miliard korun. Sehnat na ně peníze přitom bude čím dál obtížnější.

„Výdaje na investice jsou motorem ekonomiky, zvláště v době zpomalování jejího růstu. Snažíme se na ně dát maximum peněz, abychom udrželi příznivý ekonomický vývoj i v dalších letech,“ říká ministryně financí Alena Schillerová.

V srpnu přislíbila, že navýší rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) pro příští rok o pět miliard na celkových 87 miliard korun. V roce 2021 má jít dokonce o 88 miliard korun.

Při bližším prostudování rozpočtu SFDI se však ukazuje, že spíše než o skutečné navýšení se zatím jedná o hru s čísly. Rozpočet počítá, že se už od příštího roku výrazně zvýší výběr poplatků na dálnicích.

Peníze, které jsou jen na papíře

Více peněz má fond podle současného plánu získat díky rozšíření mýta o 900 kilometrů silnic první třídy. Zatímco letos SFDI získal z výběru mýta 9,7 miliardy korun, příští rok to má být 12,5 miliardy. O rok později ministerstvo financí dokonce počítá, že mýtný systém zajistí fondu příjmy ve výši 14,4 miliardy korun.

K tomu, aby mohl SFDI s touto sumou skutečně počítat, ale nebudou silnice první třídy stačit. „Návrh ministerstva financí týkající se výnosů z mýtného ve výši 14,4 miliardy korun lze považovat za splnitelný za předpokladu principiálních změn,“ komentuje rozpočet Zbyněk Hořelica, ředitel SFDI.

Aby se vůbec tolik peněz podařilo od kamionů vybrat, muselo by ministerstvo s největší pravděpodobností zvýšit poplatky pro kamiony. Podle informací HN se pracuje s variantou, že by se v rámci mýta zavedly poplatky za hluk a ekologii.

INFOGRAFIKA
Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c1-66634900-stat-shani-penize-na-dalnice-prinest-je-ma-rozsireni-myta-premysli-se-i-o-zavedeni-poplatku-za-hluk

Ministerstvo financí pro příští rok také dále počítalo s tím, že do SFDI přiteče zhruba o 2,2 miliardy korun více z výběru poplatků z dálničních známek. Úředníci totiž při sestavování rozpočtu pracovali s variantou, že se od ledna zdraží dálniční známky. Nyní je však jisté, že příští rok k navýšení nedojde. Návrh poslance Martina Kolovratníka (ANO) zamítla Poslanecká sněmovna.

Podle ministerstva dopravy však SFDI o tyto peníze příští rok nepřijde. „Podle dohody obou ministrů mu bude adekvátně zvýšena dotace ze státního rozpočtu,“ uvádí ministerstvo dopravy.

V následujících letech se však dá očekávat, že otázka zdražení dálničních známek bude opět aktuální. Na pořadu dne bude podle ministra Kremlíka po dokončení modernizace dálnice D1 z Prahy do Brna. Tedy nejdříve v roce 2021.

Nejistá podpora z Evropy

Ministerstvo dopravy upozorňuje, že do budoucna bude nezbytné hledat alternativní zdroje financování velkých dopravních staveb. Po roce 2023 zcela skončí možnost čerpat peníze z evropského operačního programu OPD II. Právě z něj se nyní financuje řada důležitých staveb. Jak bude vypadat podpora z EU po roce 2023, zatím není jasné. Pravděpodobně ale nebude tak silná jako doposud. Například kvůli brexitu, po kterém Británie přestane přispívat do společného rozpočtu, z něhož se peníze rozdělují.

Navíc se sníží maximální míra evropského spolufinancování. Zatímco dnes je možné z dotací pokrýt až 85 procent celkové ceny staveb, nově to bude jen 70 procent, v některých případech ještě méně.

Ředitelství silnic a dálnic chce možný výpadek financí vyřešit tím, že bude stavět dálnice ve spolupráci se soukromým sektorem formou takzvaných PPP projektů. Prvním má být 32 kilometrů dlouhý úsek dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem, který se právě soutěží. Dálnici má postavit na své náklady soukromá firma, jež bude úsek dlouhodobě spravovat. Stát jí bude investici i správu splácet. Celkem projekt vyjde na 25 miliard korun.

Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) bude řešit financování jinak. Podepsala smlouvu s Evropskou investiční bankou, od které díky tomu může čerpat úvěr až ve výši 11,5 miliardy korun. V první fázi se již dohodla na úvěru ve výši tří miliard na dvě nové tratě: Velim−Poříčany a Dětmarovice − Petrovice u Karviné. Jen letos SŽDC zahájí desítky staveb za více než 43 miliard korun.

 

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c1-66634900-stat-shani-penize-na-dalnice-prinest-je-ma-rozsireni-myta-premysli-se-i-o-zavedeni-poplatku-za-hluk

Číst více

Při opravách metra pomůže soukromý kapitál. Takzvané PPP projekty chce i správa železnice.

by nikol in Nezařazené

Dopravní podnik Praha, největší městská firma, se chystá spolupracovat se soukromníky. Využití privátního kapitálu ve společných podnicích připravuje v rámci revitalizací stanic metra. Ekonomickou výhodnost chystaných projektů potvrdila analýza advokátní kanceláře Fröhlich & Partners, za kterou podnik zaplatil 250 tisíc korun. Společné podniky chystá také Správa železniční dopravní cesty.

„Z analýzy plyne, že veřejný sektor může se soukromým dobře fungovat na základě oboustranně výhodných podmínek. Jak pro soukromníky nesoucí většinu obchodního rizika, tak pro veřejný kapitál, který by měl hájit nejen ekonomickou stránku, ale i veřejný zájem,“ uvedl šéf DPP Petr Witowski. Z dřívějších vyjádření DPP či radního pro dopravu Adama Scheinherra (Praha sobě) plyne, že nejdál postoupila příprava společného podniku na stanici linky C Nádraží Holešovice. Společný podnik se soukromým investorem, takzvaný PPP projekt, měl zrychlit výkupy pozemků pro stavbu metra D. Minulé vedení DPP v čele s Martinem Gillarem však tuto spolupráci s investiční skupinou Penta nedokázalo prosadit. Dopravní podnik si teď dal společný podnik pro metro D analyzovat samostatně. Struktura majitelů pozemků pro metro D je totiž roztříštěná, zatímco u existujících stanic metra je vyřešena. Advokátní kancelář Fröhlich & Partners za novou analýzu k metru D, která má být hotova do konce roku, dostane od DPP 150 tisíc korun. Doprava a logistika   Projekt rekonstrukce stanice metra Flora vyjde na desítky milionů Realizování prvního sloučení veřejného sektoru a soukromého kapitálu formou společného podniku zvažuje i správce železnic. „Mohlo by se to týkat některých velkých, finančně náročných projektů s vysokou přidanou hodnotou, například staveb jednotlivých ramen vysokorychlostních tratí,“ uvedl mluvčí SŽDC Marek Illiaš. Důvodem má být potřeba nahradit soukromými finančními zdroji absentující nebo nedostatečné zdroje státního rozpočtu. „Výhodu spatřujeme především zajištění prostředků pro financování výstavby, nevýhodou je složitost a náročnost výběru koncesionáře v souladu s ustanoveními zákona o zadávání veřejných zakázek a v konečném důsledku celkově vyšší náklady na stavby pořízené tímto způsobem,“ dodal Illiaš. Spolupráce veřejných společností a těch soukromých dává smysl v oblastech, které nejsou pro veřejné firmy hlavním byznysem, a tudíž jim chybí potřebné know-how, tvrdí partner v oddělení nemovitostí Deloitte Miroslav Linhart. „Firmy jako dopravní podniky mají atraktivní pozemky nebo nemovitosti, ale nemají obvykle developerské know-how. Proto spojení například nad rozvojem okolí stanic metra se jednoznačně nabízí a dává velký smysl,“ myslí si Linhart.

Zdroj: https://www.e15.cz/byznys/doprava-a-logistika/pri-opravach-metra-pomuze-soukromy-kapital-takzvane-ppp-projekty-chce-i-sprava-zeleznice-1361626

Číst více

České stavebnictví není v dobré kondici, chybí byty i dálnice. Mezi zeměmi EU si pohoršilo

by nikol in Nezařazené

České stavebnictví bylo v letošním prvním čtvrtletí s meziročním růstem o 2,4 procenta mezi 26 zeměmi EU na 20. místě, údaje z Itálie a Kypru nejsou k dispozici. Meziročně si Česko pohoršilo o 13 míst a v porovnání s koncem loňského roku kleslo o 11 příček. Vyplývá to z údajů evropského statistického úřadu Eurostat. V zemích EU stavebnictví v prvním čtvrtletí vzrostlo v průměru o pět procent.

Nejvíce, o 48,2 procenta, se zvýšila stavební výroba v Maďarsku. Následovaly Slovinsko s růstem o 23,1 procenta a Litva, kde stavebnictví meziročně stouplo o zhruba pětinu. Nad unijním průměrem bylo 15 zemí. Pokles zaznamenaly tři země Unie. V Řecku stavebnictví meziročně kleslo o 18,5 procenta, ve Španělsku o 4,1 procenta a na Slovensku o 0,9 procenta.

„Maďaři potvrzují, že mají dobře nastavenou koncepci výstavby. V uplynulých 20 letech stavěli dálnice v přepočtu na obyvatele násobně rychleji než Češi. Lépe dokážou využít evropské dotace, které u nich intenzivněji než u nás plynou na celkově ekonomicky přínosnější stavební projekty,“ sdělil ČTK analytik Czech Fund Lukáš Kovanda.

Evropská komise předložila očekávanou letní hospodářskou prognózu. Makroekonomické vyhlídky pro EU i eurozónu zůstávají pro tento rok stejné, Komise však zmírnila odhad inflace.

Podle analytika ČSOB Petra Dufka české stavebnictví není rozhodně v tak tragické kondici, jak by mohlo z žebříčku EU vyplývat. „První kvartál zatížil především vysoký srovnávací základ z ledna 2018, kdy si stavebnictví připsalo meziročně skoro 40 procent. Proto bych vývoj v prvním čtvrtletí až tak nepřeceňoval,“ uvedl Dufek.

České stavebnictví podle něj ovšem čelí limitům, které ho dlouhodobě brzdí. „Jde například o délku stavebního řízení, která je v mezinárodním měřítku ostudná,“ podotkl Dufek.

Podle analytika BH Securities Štěpána Křečka data potvrzují, že české stavebnictví skomírá, což lze doložit nízkým počtem postavených bytů nebo kilometry vybudovaných silnic. „Ve větších městech chybí bytová výstavba, což vede k prudkému růstu cen nemovitostí a zhoršující se dostupnosti bydlení. České silnice připomínají tankodromy a kvalitativně výrazně zaostávají za německými, rakouskými a dokonce už i polskými silnicemi. Chybí dálniční propojení mezi krajskými městy a v některých případech není dořešené ani propojení s Prahou,“ doplnil Křeček.

Výstavbu podle něj brzdí špatné stavební předpisy a neefektivní fungování stavebních a dalších úřadů, které „zaspaly v minulém století“. Výmluvy na legislativu Evropské unie považuje za nepatřičné, protože v jiných členských zemích se staví o poznání více. „Stavebnictví v Česku by se mohlo stát jedním z tahounů ekonomického růstu. Poptávka po nových pozemních i inženýrských stavbách je obrovská. Tento potenciál však bohužel nevyužíváme,“ dodal Křeček.

Zdroj: http://api.traq.li/story/viewall3/22082/77669407:206180411,206274024,206290692,206289995?sig=01259c162376339c9e9ce0a0fd9dc510f3ced2edb75ef73e1963cc9a41e32b50&order=0

Číst více

Bezúročný úvěr k financování inovativních projektů v Praze

by nikol in Nezařazené

Program INFIN nabízí malým a středním podnikatelům zvýhodněné úvěry na financování inovativních podnikatelských projektů na území hlavního města Prahy. Program je financován z ESI fondů v rámci Operačního programu Praha – pól růstu hlavního města Prahy.

Pro koho je úvěr určen?

Úvěry jsou určeny pro podnikatele, který splňuje tyto podmínky:

– je drobným, malým nebo středním podnikatelem podnikající či zahajující podnikání v některém z podporovaných odvětví
– od jeho první komerční činnosti (např. prodeje zboží či služeb) neuplynulo více než 7 let
– má sídlo či zapsanou provozovnu v hlavním městě Praze

Jaký úvěr nabízíme?

Úvěr pro podniky s krátkou historií

Podnikem s krátkou historií se rozumí podnikatel, který má uzavřena nejvýše 2 účetní období.

– investiční úvěr
– bez úroku a bez poplatků
– výše úvěru 750 tis. – 3mil. Kč
– až 90 % způsobilých výdajů projektu (bez DPH*)
– splatnost až 6 let
– odklad splátek až 2 roky

* je-li příjemce podpory plátce DPH nebo si může nárokovat vrácení DPH

Úvěr pro podniky s historií

Podnikem s historií se rozumí podnikatel, který má uzavřena 3 nebo více účetních období.

– investiční úvěr
– bez úroku a bez poplatků
– výše úvěru 1 – 15 mil. Kč
– až 50 % způsobilých výdajů projektu vč. DPH
– splatnost až 10 let
– odklad splátek až 3,5 roku

V případě úvěru od 2 mil. Kč (včetně) musí být alespoň 30 % způsobilých výdajů projektu financováno komerčním úvěrem některého ze spolupracujících partnerů ČMZRB.

Jaké výdaje lze financovat?

Způsobilými výdaji projektu jsou výdaje na:

– pořízení nových strojů a zařízení
– výstavbu a technické zhodnocení staveb
– pořízení dlouhodobého nehmotného majetku

Charakteristika projektů

Financovat lze:

1. inovativní podnikatelské projekty
2. projekty inovativních či rychle se rozvíjejících podniků
3. inovativní projekty či projekty inovativních podnikatelů zaměřené na efektivní nakládání s energií

Místem realizace projektu musí být hl. m. Praha.

Projekt musí být v souladu s Národní RIS3 strategií a Regionální inovační strategií hl. m. Prahy. Podrobněji viz Výzva programu INFIN.

Kontakt

Konzultace poskytují obchodní místa ČMZRB, případně lze využít e-mailovou schránku info@cmzrb.cz.

Zdroj: https://www.cmzrb.cz/podnikatele/uvery/infin/?rc

Číst více

Konec skládkování v nedohlednu!

by nikol in Nezařazené

Byť se stále pohybujeme v teoretické rovině, protože nová odpadová legislativa zatím ještě neprošla celým nezbytným legislativním procesem, přesto se postupně začíná rýsovat budoucí podoba nového zákona o odpadech. Ta by teoreticky mohla znamenat i posun roku 2024, který měl být pro Česko významným rokem z pohledu odklonění dále využitelných a recyklovatelných odpadů ze skládek, a to bohužel až na rok 2030.

V této souvislosti se redakce Odpadového fóra ptá: „Jaký dopad by mělo toto případné rozhodnutí na Českou republiku z pohledu přechodu na cirkulární ekonomiku?“

Článek původně vyšel v březnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Soňa Jonášová: Evoluci přežijí ti, kteří jsou ochotni k progresu

Odsun na rok 2030 považuje INCIEN za neakceptovatelný. Plnění cílů cirkulární ekonomiky bude jeden z nejnáročnějších úkolů celého odpadového a obalového hospodářství, protože v současnosti v mnohých bodech vykazujeme jako recyklaci prostá čísla o třídění. Týká se to typicky plastů, kdy se reálně zpracuje a k recyklaci odevzdá asi polovina všech plastů, které dnes jako občané třídíme.

Nově nebude možné recyklaci takto obcházet a „plácat se po ramenech“, jak skvělí jsme třídiči. Dostali jsme se do bodu, kdy se začnou i jiné obalové firmy než ty, které vyrábějí lehce zpracovatelné PET lahve, ptát, co se děje s jejich odpady a jak naplní cíle EPR (rozšířené odpovědnosti výrobce) týkající se recyklace (tam se budou nové cíle měřit – při vstupu do zpracovatelských zařízení). Už teď vidíme, jak jsou vyděšeni, když zjistí, že roky financovali systém, který jaksi na reálné zpracování odpadů zapomněl.

Cirkulární ekonomika funguje skutečně jen ve chvíli, kdy je kruh uzavřen. A to se dnes neděje. Posunutí konce skládkování by mělo neblahý dopad zejména v oblasti vytvoření skutečné recyklace. A tento neblahý dopad by dopadl i na obce, neboť ty často dnes na absenci recyklačních technologií doplácejí. Pro mne bylo šokující, že odpadové firmy neměly zábrany svoz plastů mnohým obcím zdražit více než svoz SKO.

Ty odpadové firmy, které dnes slouží jen jako drahý logistický systém, nebudou mít v budoucnosti místo na trhu. A je tedy třeba, aby se co nejdříve dovzdělaly o oboru cirkulární ekonomiky, nebo jim byznys vyfouknou nové, progresivní firmy a nebo obce samotné, kterým dochází trpělivost a jdou trendem rekomunalizace, kde s odpadem nakládají svépomocí a vytříděné složky prodávají přímo zpracovatelům. Chystá se významný evoluční krok a přežijí jen ti, kteří jsou ochotni k progresu.

Paranoidní jsou i představy, že se adaptace obcí na rok 2024 nedá stihnout. Právě proto jsme před pár lety začali pilotní projekty v jednotlivých městech a obcích po sérii seminářů PAYT TOUR s Ministerstvem životního prostředí. Bylo nám jasné, že starostové se dostanou do úzkých, kdy budou před další etapou snahy o změnu zákona mylně informováni ze strany mnohých vlastníků skládek, že se jim nakládání s odpadem významně zdraží, pokud se zdraží skládkovací poplatky.

To je lehce řečeno velká nepravda, protože obce, které budou třídit dostatečně tak, aby dosáhly na třídicí slevy, se kterými zákon počítá, tak budou mít skládkovací poplatek stále zafixovaný na dnešní částce a navíc vydělají na prodeji vytříděných komodit.

My jsme tak teď skvěle připraveni všechny lži podobného významu vyvrátit a poukázat na cesty, jak nastavit odpadové hospodářství správně a ekonomicky vyváženě. A jak je zvykem, tak všechno spolu souvisí. Pokud nebudeme uměle bojkotovat rozvoj recyklace, tak se vytříděné suroviny stanou cenným materiálem, pro který bude dobrý odbyt u lokálních zpracovatelů, a tak se změní i celá ekonomika obce.

Proč by měli starostové platit po ukončení zpracování plastů v Číně mnohdy i 3x tolik, když je vše jen výsledek lenosti odpadových firem, které měly plnit roli nejen drahého logistického systému, ale zejména umět nabídnout skutečné zpracování? A tak i zde těžíme z podpory od mnoha recyklátorů v oblasti ochoty investovat do nových zařízení, pokud se jim nebude stávat, že se k surovinám od producentů nedostanou, neboť jej odpadové firmy zvesela skládkují.

Dnes je to začarovaný a zcela nefunkční kruh. A naším cílem je jej ztransparentnit, pokud jde o reálná a správná data, nastavit podmínky férově pro všechny – od výrobců po prodejce, zákazníky, obce a následně i pro odpadové firmy, které to s odpady myslí skutečně vážně a i cirkulárně.

V mnoha případech bude nutné „vymést Augiášův chlév“, ale jsme přesvědčeni, že s tímto nemůžeme čekat do roku 2030. Chceme, aby obce konečně dostaly do rukou nástroj, jak na odpadech vydělávat, a nemusely podléhat tlakům a nesprávně nastavenému systému.

Ing. Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN

Miloš Kužvart: ČR může v době očekávaného ochlazení hospodářského růstu přijít o investice ve výši 30 mld. Kč

Dopad tohoto případného rozhodnutí na přechod České republiky na cirkulární ekonomiku by byl fatální. Současné zaostávání za nám srovnatelnými sousedy (co se týká velikosti ekonomiky i doby, kdy naši sousedé zavedli tržní hospodářství – čili Slovenskem a Maďarskem) by se prodloužilo o dalších 11 let.

Co je skutečně hrozivé, je to, že pro podnikatele vnášíme do jejich investic do oblasti podnikání v odpadech (především budování linek na třídění a recyklaci odpadů) nejistotu z hlediska jejich návratnosti. Proto by se až do roku 2030 žádné větší investice, zatím ze strany soukromého sektoru plánované v letech 2019 – 2024 v úrovni zhruba 30 miliard Kč (dolní odhad disponibilních prostředků), nekonaly. Je to logická reakce podnikatelského sektoru na ztrátu stabilního podnikatelského prostředí.

Věnujme však pozornost i širším, makroekonomickým souvislostem tohoto rozhodnutí: Podle řady odhadů dojde v nejbližších letech k ochlazení hospodářského růstu. A pokud vláda svým rozhodnutím výrazně sníží důvěru podnikatelů ve stabilní právní prostředí, poškodí tím ekonomiku, která v té době bude ve složitějších podmínkách.

Nejistota byla vzbuzena především tím, že před více jak čtyřmi lety byla přijata právní úprava s legisvakancí, čili dobou mezi přijetím právní normy a její účinností – v tomto našem případě to bylo období 2014 – 2024, čili celých 10 let.

Právní nauka konstatuje, že ještě nikoli účinná právní norma jistým způsobem formuje právní vědomí adresátů takovéto normy – v našem případě podnikatelů a municipalit.

Pokud skutečně k onomu časovému posunu dojde, pro energetické využití budou dováženy v množství řádově X00 000 tun ročně tuhá alternativní paliva ze zahraničí. To znamená, že český směsný komunální odpad bude dále ukládán na skládkách.

Závazné recyklační cíle EU pro léta 2030 či 2035 pak budou díky absenci normativních a ekonomických nástrojů nesplnitelné.

RNDr. Miloš Kužvart, výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství, z.s.

Ivo Kropáček: Ministr by měl přestal podléhat různým nezodpovědným lobby

Řadu let Hnutí DUHA upozorňuje, že směrnice EU o skládkách z roku 1999 v článku 6a) požaduje, aby členské státy na skládku ukládaly odpady pouze po předchozí úpravě. Čeští politici i legislativa ustanovení neplní, stejně jako ustanovení článku 5, podle kterého máme výrazně omezit skládkování BRKO. Hrozí nám proto sankce za obcházení evropského práva.

Ministr životního prostředí Richard Brabec kritiku Evropské komise otupil tím, že prosadil do legislativy úplný zákaz skládkování od roku 2024. Ekologické organizace jej za to kritizovaly. Konstrukcí zákazu znemožnil jinou úpravu odpadů než jejich pálení ve spalovnách. Což od začátku nebylo nic jiného než ministrova sázka na špatného koně a na zcela mylnou odpadovou strategii…

Navíc pan ministr nejprve v roce 2015 v novém Plánu odpadového hospodářství ČR dokonce snížil(!) do té doby platný cíl recyklovat 50% komunálního odpadu, aby o pár let později souhlasil se směrnicí, která požaduje jeho zvýšení na minimálně 55% do roku 2025 a 65% do r. 2035. Místopředseda vlády tím dává průmyslu, obcím i veřejnosti zcela chaotické signály: „Do roku 2024 budujte spalovny a s recyklací to nepřehánějte. V roce 2024 končí skládkování. Po roce 2024 výrazně poroste procento recyklace.“ Na úkor čeho? Skládkování už nebude, takže na úkor právě vybudovaných spaloven…?

Nezávislé ekologické organizace na tento omyl po celou dobu upozorňovaly a měly pravdu. Snižovat cíl recyklace v POH ČR a krajů byl krok zpět. Konstrukce úplného zákazu skládkování k roku 2024 byla také chybná. Je na čase, aby ministr přestal podléhat různým nezodpovědným lobby a šel do Evropy – implementoval evropské směrnice a doporučení Evropské komise: upravil zákaz skládkování tak, aby od roku 2024 na skládkách nekončil pouze neupravený a biologickému rozkladu podléhající odpad (včetně SKO). Řekl, jak dosáhneme 65% recyklace KO. Zvýšil skládkovací poplatek. Prosadil třídicí slevu pro obce a podpořil PAYT. Zavedl poplatek za spalování SKO. A hlavně podpořil odbyt recyklátů, včetně kompostů.

Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA

Martin Hájek: Protahováním riskujeme masivní výstavbu a rozšiřování skládek

Zákaz skládkování využitelných odpadů k roku 2024 byl do zákona o odpadech vložen poslanci v roce 2014. Na transformaci odpadového hospodářství bylo 10 let. Prodloužení zákazu do roku 2030 dává za pravdu těm, kteří platný zákon o odpadech nebrali a dodnes neberou vážně. Fakticky se ocitáme znovu na začátku, jako by se v roce 2014 nic nestalo. A časovaných ekologických bomb v krajině přibývá.

Stávající kapacita skládek ostatního a nebezpečného odpadu v ČR se rychle plní. Vroce 2017 činila podle údajů CENIA 68,3 milionu tun materiálu (včetně technického zabezpečení). Podle dat ISOH bylo ve stejném roce odstraněno skládkováním 3,4 milionu tun odpadů. Za současných podmínek při podílu materiálu pro technické zabezpečení skládek 20 % bude kapacita skládek zcela vyčerpána za necelých 17 let, tedy v roce 2034.

Ani v případě zákazu skládkování využitelných odpadů skládkování neklesne na nulu, protože nevyužitelné odpady budou stále vznikat. Protahováním odklonu odpadů od skládkování riskujeme nutnost nové vlny masivního rozšiřování stávajících a výstavby nových skládek z devadesátých let. První vlaštovky už tu jsou, aktuálně se v řízení EIA projednává například rozšiřování skládky Orlík na Děčínsku, která má podle záměru provozovatele fungovat do roku 2050.

Namísto budování kapacit pro cirkulární ekonomiku jsou prostředky již dnes zcela nesmyslně vynakládány na pokračování doby skládkové. Nutno dodat, že za tichého souhlasu takzvaných ekologických organizací, které současně zuřivě protestují proti zařízením na energetické využití odpadu, i řady obcí, které vidí bezpracný zisk do obecní kasy nebo jsou prostě skládkaři vydírány.

Jsme už dost bohatá země, která si nemusí tak hloupě ničit životní prostředí pro příští generace. Teď je potřeba o tom přesvědčit veřejnost a poslance. Pak skládkování využitelného odpadu konečně odejde, kam patří – na smetiště dějin.

Ing. Martin Hájek, Ph.D., ředitel Teplárenského sdružení České republiky

Pavel Telička: Situace se stává skutečně tristní

Každý odklad zákazu skládkování je samozřejmě špatně. Česká republika čeká na nový zákon o odpadech už několik let a situace se stává skutečně tristní. Z průkopníka omezení skládkování, které MŽP ambiciózně plánovalo už před mnoha lety, se stáváme zemí, která ani po letech diskusí nedosáhla v oblasti odpadového hospodářství ani nejmenšího posunu.

Česká republika skládkuje téměř polovinu veškerého odpadu, který vyprodukujeme. A přitom skládkování je jednoznačně nejhorší variantou pro nakládání s odpadem, a to i podle tzv. odpadové hierarchie. Nejen že jsou kvůli skládkování zdroje ztraceny, ale jsou také problémem pro životní prostředí, řada skládek není ani vhodně zabezpečena.

Neexistuje tedy jediný pozitivní aspekt prodloužení termínu pro zákaz či omezení skládkování. Kromě nízké ceny pochopitelně. Otázkou také je, co se stane s tříděnými surovinami, jako je plast či papír, na které se vztahuje zákaz dovozu odpadu do Číny. Pokud tyto suroviny nedokážeme efektivně zpracovávat, řada z nich opět skončí na českých skládkách.

Čeští zákonodárci se ale zákonu o odpadech nemohou už dlouho vyhýbat. Nejpozději v příštím roce musí Česká republika implementovat novou evropskou odpadovou legislativu a bude muset k omezení skládkování přistoupit. Čím dříve to udělá a čím dřívější termín pro ukončení skládkování nastaví, tím lépe.

JUDr. Pavel Telička, místopředseda Evropského parlamentu

Vlaďka Matušková: Pokud termín posuneme, pak usneme na vavřínech

Psal se začátek roku 2018 a v médiích se s vyšší frekvencí objevovaly články o tom, že Česká republika musí do roku 2024 vymyslet, jak naloží s 2,5 miliony tun komunálního odpadu, který každoročně končí na skládkách. O rok pozdějijiž Ministerstvo životního prostředí připouští posun na rok 2030, doba na přípravu je totiž krátká.

Zvenčí tak debata o zákazu skládkování využitelných odpadů v ČR připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Zainteresované subjekty spaly a spaly, až se v roce 2019 najednou probudily, aby zjistily, že by se za pět let měly připravit na zákaz skládkování plánovaný na rok 2024, a že překvapivě není možné to adekvátně stihnout.

Změna legislativního prostředí v oblasti nakládání s odpady je přitom naprosto klíčová pro postupný přechod z lineárního na cirkulární pojetí ekonomiky v ČR. Odpad, který by mohl být materiálově či energeticky využit, ztrácí i přes sofistikovanost většiny českých skládek na své hodnotě. Opatření v podobě oproštění se od nejhoršího způsobu ukládání odpadu má mít nejen ekologický, ale i ekonomický dopad. Dle odhadů může přijetí principů cirkulární ekonomiky do roku 2030 generovat v Evropě miliardy eur.

Připomínky odpadových firem, že se do roku 2024 nestihne vytvořit dostatek jiných kapacit nahrazujících skládkování, jsou zcela na místě. Vedle prevence vzniku odpadů je v první řadě potřeba navýšit recyklaci, což se ale snadněji řekne, než udělá. Využívání výrobků z recyklovaných materiálů by mělo být zvýhodněno, např. snížením DPH, primární suroviny jsou totiž stále levnější než recykláty.

Na místě je i otevřít debatu, zda ochrana spotřebitele není až příliš přísná. Přes větší množství odpadu, který bude skutečně recyklován, nejen vytříděn, je nutné ve vyšší míře počítat i s energetickým využitím odpadu (4 současné spalovny mají kapacitu 777 000 tun ročně).

Stavba spalovny komunálního odpadu však trvá v průměru 7 let. Jen řízení EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí) se může protáhnout až na rok. Na obhajobu odpadových společností je tedy potřeba podotknout, že stát vybudování nových technologií příliš nepodporuje. Nepomáhají ani některé nejmenované neziskové organizace, které občany spalovnami iracionálně straší, a to za situace, kdy uhelné elektrárny, které patří k největším zdrojům znečištění ovzduší v zemi, žádají o výjimky pro vypouštění toxických látek.

Odklad ale iniciují zejména obce, které se brání zdražení poplatku za odpad a nutnému přenesení části nákladů na občany. Skutečnost, že skládkovací poplatek je v ČR mimořádně nízký, je známa a diskutována již mnoho let. Za současných podmínek není divu, že málokterý občan je motivován ke snížení množství produkovaného odpadu a většímu třídění. Argumenty obcí jsou tedy liché. Ze skládkovacího poplatku se stalo politikum, a to na úkor životního prostředí a zdraví lidí a ekonomiky.

Pokud se zákaz skládkování odsune na rok 2030, v českých podmínkách reálně hrozí, že stát a obce opět „usnou na vavřínech“, ač již nyní je za pět minut dvanáct. Zachraňuje nás snad jedině pomyslný Damoklův meč v podobě legislativy EU a nařízení, že v roce 2035 bude možné vozit na skládky pouze desetinu komunálního odpadu. Chceme ale zůstávat i v této oblasti na chvostu Evropy? Pevně doufám, že nikoliv!

Vlaďka Matušková, Project Manager NAFIGATE Corporation, a.s.

 

Zdroj: https://euractiv.cz/section/obehove-hospodarstvi/opinion/konec-skladkovani-v-nedohlednu/

Číst více

Unie sníží dotace na dálnice, stát tak urychleně hledá peníze jinde. Řešením mají být soukromé firmy, stavět by se mohlo začít již příští rok

by nikol in Nezařazené

Bezmála dvacet let se tuzemští ministři dopravy snaží přijít s prvním projektem „soukromé dálnice“. Formou takzvaného PPP projektu, kdy soukromá firma staví na vlastní náklady, následně dálnici desítky let provozuje a stát jí za to platí, se však v Česku dosud nepodařilo postavit jediný kilometr. Vláda Andreje Babiše (ANO) nyní spolupráci se soukromníky hodlá urychleně nastartovat.

Důvodem je, že EU výrazně sníží dotace na výstavby dálnic a železnic. Česko tak v příštích devíti letech přijde o více než 80 miliard korun. Na tyto investice tak budou muset členské státy najít peníze jinde a spolupráce se soukromými firmami je jedním z řešení. Česko je přitom jednou z mála evropských zemí, které zatím tímto způsobem žádnou dálnici nepostavily.

Už v polovině příštího roku by se však měl začít stavět 32 kilometrů dlouhý úsek dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem. Zájem o zakázku za 25 miliard korun loni projevilo téměř sto firem, 80 z nich je zahraničních.

Ministerstvo dopravy má vítěze ohlásit v listopadu, teď jedná se třemi finalisty. A věří, že nyní se již doopravdy začne stavět. Úřad kvůli tomu zjednodušil přípravu projektu do té míry, že sám vyřídí všechna potřebná povolení včetně výkupu pozemků.

„Převzali jsme riziko a rozhodli se, že projekt dovedeme až do úrovně, kdy budeme mít získané stavební povolení a vypořádané všechny majetkové záležitosti. Díky tomu firma bude mít možnost v podstatě okamžitě začít stavět,“ řekl HN náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček.

„Pokud se státu podaří před uzavřením smlouvy na PPP projekt získat stavební povolení, tak věřím, že by se mohla výstavba D4 touto formou uskutečnit. Záležet samozřejmě bude na tom, jak budou nastaveny další podmínky,“ řekl dopravní expert a bývalý ministr dopravy za ANO Antonín Prachař.

Dosud si všechna razítka měly vyřizovat samy firmy, což byl podle odborníků hlavní důvod, proč se nikdy nepovedlo PPP projekt v Česku rozjet. Na stavební povolení se tu podle posledních údajů ministerstva pro místní rozvoj čeká v průměru více než pět let − nejvíc v celé EU. Firmy toto riziko promítaly do nabízené ceny, a projekty tak přestávaly být pro stát výhodné.

Princip PPP má přitom státu přinášet úspory. Investici neplatí najednou, ale splácí ji postupně. A soukromý podnik by dálnici měl postavit kvalitně a bez průtahů, protože investice se mu začne vracet až ve chvíli, kdy po ní začnou jezdit auta.

Samotní řidiči přitom vůbec nepoznají, že jedou po „soukromé dálnici“. Bude na ní platit stejná dálniční známka jako na státních dálnicích.

V okolních zemích − například v Rakousku, na Slovensku či v Maďarsku − už zkušenosti se „soukromými dálnicemi“ na rozdíl od Česka mají. Projekty však často narážely na komplikace a prodražovaly se. V Maďarsku musel provozování převzít stát, protože se firmě nevyplácelo.

Na podobné věci je potřeba dát pozor, upozorňuje ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). „Je důležitá příprava, dobrá smlouva, aby stát ve finále neprodělal,“ řekla.

Česko už na jeden z neuskutečněných projektů doplatilo. V roce 2003 muselo zaplatit odškodné 600 milionů korun izraelskému holdingu Housing & Construction, který měl na vlastní náklady stavět dálnici D47 z Brna do Ostravy. Firma smlouvu získala bez výběrového řízení v roce 2002 za vlády Miloše Zemana. Stát pak ale zjistil, že kontrakt je pro něj nevýhodný, a za jeho vypovězení musel Izraelce odškodnit.

Zmíněná stavba úseku D4 mezi Příbramí a Pískem má otestovat, jestli se vybudování první „soukromé dálnice“ v Česku osvědčí. Pokud vše půjde podle plánu, přijdou na řadu další projekty. Ministerstvo dopravy již vytipovalo několik úseků: jedná se například o části dálnic D3 z Prahy do Tábora, D6 z hlavního města na Karlovy Vary nebo D35 z Hradce Králové do Liberce.

Premiér Babiš minulý týden na summitu středoevropských zemí s Čínou v chorvatském Dubrovníku prohlásil, že by byl rád, kdyby se do výstavby dálnic pustili také Číňané. Podle ministerstva dopravy měla jedna společnost s čínskými vlastníky zájem o stavbu D4. Tato firma však nepostoupila do užšího výběru.

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c7-66555260-or7lb-1b32d16f54a3887

Číst více

Stavba dálnice D4 se opět o kousek přiblížila, začít by se mělo již v příštím roce

by nikol in Nezařazené

Opět o malý kousek se přiblížilo zahájení výstavby prodloužení dálnice D4. Ta se původně měla začít stavět již v tomto roce, doposud ale není vybrán zhotovitel akce a nebyly vyřešeny ani další formální záležitosti.

„ŘSD získalo pravomocné rozhodnutí o výjimce ze zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 56 ZOPK) pro celý úsek dálnice D4 křižovatka II/118 – Mirotice rozšíření. Zahájení výstavby, která bude provedena prostřednictvím PPP (Public Private Partnership), předpokládáme v roce 2020,“ stojí ve vyjádření Ředitelství silnic a dálnic.

Jedním z posledních, ale nejdůležitějších kroků je výběr zhotovitele stavby. V tomto roce bude probíhat soutěžní dialog s celkem 4 zájemci. Žádný z nich ale nemá ani domácí spoluúčast.

Stavba by měla trvat zhruba 5 let a hradit ji bude soukromý investor, který se bude o nový úsek i 25 let starat. Stát by měl výstavbu splácet z vybraného mýtného a poté stavbu převzít. Celkové náklady se tak odhadují na 25 miliard korun. Plán výstavby musí schválit ještě Parlament ČR.

Zdroj: https://www.pribram.cz/clanek/stavba-dalnice-d4-se-opet-o-kousek-priblizila-zacit-by-se-melo-jiz-v-pristim-roce/13203/

Číst více