Konec skládkování v nedohlednu!

by nikol in Nezařazené

Byť se stále pohybujeme v teoretické rovině, protože nová odpadová legislativa zatím ještě neprošla celým nezbytným legislativním procesem, přesto se postupně začíná rýsovat budoucí podoba nového zákona o odpadech. Ta by teoreticky mohla znamenat i posun roku 2024, který měl být pro Česko významným rokem z pohledu odklonění dále využitelných a recyklovatelných odpadů ze skládek, a to bohužel až na rok 2030.

V této souvislosti se redakce Odpadového fóra ptá: „Jaký dopad by mělo toto případné rozhodnutí na Českou republiku z pohledu přechodu na cirkulární ekonomiku?“

Článek původně vyšel v březnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Soňa Jonášová: Evoluci přežijí ti, kteří jsou ochotni k progresu

Odsun na rok 2030 považuje INCIEN za neakceptovatelný. Plnění cílů cirkulární ekonomiky bude jeden z nejnáročnějších úkolů celého odpadového a obalového hospodářství, protože v současnosti v mnohých bodech vykazujeme jako recyklaci prostá čísla o třídění. Týká se to typicky plastů, kdy se reálně zpracuje a k recyklaci odevzdá asi polovina všech plastů, které dnes jako občané třídíme.

Nově nebude možné recyklaci takto obcházet a „plácat se po ramenech“, jak skvělí jsme třídiči. Dostali jsme se do bodu, kdy se začnou i jiné obalové firmy než ty, které vyrábějí lehce zpracovatelné PET lahve, ptát, co se děje s jejich odpady a jak naplní cíle EPR (rozšířené odpovědnosti výrobce) týkající se recyklace (tam se budou nové cíle měřit – při vstupu do zpracovatelských zařízení). Už teď vidíme, jak jsou vyděšeni, když zjistí, že roky financovali systém, který jaksi na reálné zpracování odpadů zapomněl.

Cirkulární ekonomika funguje skutečně jen ve chvíli, kdy je kruh uzavřen. A to se dnes neděje. Posunutí konce skládkování by mělo neblahý dopad zejména v oblasti vytvoření skutečné recyklace. A tento neblahý dopad by dopadl i na obce, neboť ty často dnes na absenci recyklačních technologií doplácejí. Pro mne bylo šokující, že odpadové firmy neměly zábrany svoz plastů mnohým obcím zdražit více než svoz SKO.

Ty odpadové firmy, které dnes slouží jen jako drahý logistický systém, nebudou mít v budoucnosti místo na trhu. A je tedy třeba, aby se co nejdříve dovzdělaly o oboru cirkulární ekonomiky, nebo jim byznys vyfouknou nové, progresivní firmy a nebo obce samotné, kterým dochází trpělivost a jdou trendem rekomunalizace, kde s odpadem nakládají svépomocí a vytříděné složky prodávají přímo zpracovatelům. Chystá se významný evoluční krok a přežijí jen ti, kteří jsou ochotni k progresu.

Paranoidní jsou i představy, že se adaptace obcí na rok 2024 nedá stihnout. Právě proto jsme před pár lety začali pilotní projekty v jednotlivých městech a obcích po sérii seminářů PAYT TOUR s Ministerstvem životního prostředí. Bylo nám jasné, že starostové se dostanou do úzkých, kdy budou před další etapou snahy o změnu zákona mylně informováni ze strany mnohých vlastníků skládek, že se jim nakládání s odpadem významně zdraží, pokud se zdraží skládkovací poplatky.

To je lehce řečeno velká nepravda, protože obce, které budou třídit dostatečně tak, aby dosáhly na třídicí slevy, se kterými zákon počítá, tak budou mít skládkovací poplatek stále zafixovaný na dnešní částce a navíc vydělají na prodeji vytříděných komodit.

My jsme tak teď skvěle připraveni všechny lži podobného významu vyvrátit a poukázat na cesty, jak nastavit odpadové hospodářství správně a ekonomicky vyváženě. A jak je zvykem, tak všechno spolu souvisí. Pokud nebudeme uměle bojkotovat rozvoj recyklace, tak se vytříděné suroviny stanou cenným materiálem, pro který bude dobrý odbyt u lokálních zpracovatelů, a tak se změní i celá ekonomika obce.

Proč by měli starostové platit po ukončení zpracování plastů v Číně mnohdy i 3x tolik, když je vše jen výsledek lenosti odpadových firem, které měly plnit roli nejen drahého logistického systému, ale zejména umět nabídnout skutečné zpracování? A tak i zde těžíme z podpory od mnoha recyklátorů v oblasti ochoty investovat do nových zařízení, pokud se jim nebude stávat, že se k surovinám od producentů nedostanou, neboť jej odpadové firmy zvesela skládkují.

Dnes je to začarovaný a zcela nefunkční kruh. A naším cílem je jej ztransparentnit, pokud jde o reálná a správná data, nastavit podmínky férově pro všechny – od výrobců po prodejce, zákazníky, obce a následně i pro odpadové firmy, které to s odpady myslí skutečně vážně a i cirkulárně.

V mnoha případech bude nutné „vymést Augiášův chlév“, ale jsme přesvědčeni, že s tímto nemůžeme čekat do roku 2030. Chceme, aby obce konečně dostaly do rukou nástroj, jak na odpadech vydělávat, a nemusely podléhat tlakům a nesprávně nastavenému systému.

Ing. Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN

Miloš Kužvart: ČR může v době očekávaného ochlazení hospodářského růstu přijít o investice ve výši 30 mld. Kč

Dopad tohoto případného rozhodnutí na přechod České republiky na cirkulární ekonomiku by byl fatální. Současné zaostávání za nám srovnatelnými sousedy (co se týká velikosti ekonomiky i doby, kdy naši sousedé zavedli tržní hospodářství – čili Slovenskem a Maďarskem) by se prodloužilo o dalších 11 let.

Co je skutečně hrozivé, je to, že pro podnikatele vnášíme do jejich investic do oblasti podnikání v odpadech (především budování linek na třídění a recyklaci odpadů) nejistotu z hlediska jejich návratnosti. Proto by se až do roku 2030 žádné větší investice, zatím ze strany soukromého sektoru plánované v letech 2019 – 2024 v úrovni zhruba 30 miliard Kč (dolní odhad disponibilních prostředků), nekonaly. Je to logická reakce podnikatelského sektoru na ztrátu stabilního podnikatelského prostředí.

Věnujme však pozornost i širším, makroekonomickým souvislostem tohoto rozhodnutí: Podle řady odhadů dojde v nejbližších letech k ochlazení hospodářského růstu. A pokud vláda svým rozhodnutím výrazně sníží důvěru podnikatelů ve stabilní právní prostředí, poškodí tím ekonomiku, která v té době bude ve složitějších podmínkách.

Nejistota byla vzbuzena především tím, že před více jak čtyřmi lety byla přijata právní úprava s legisvakancí, čili dobou mezi přijetím právní normy a její účinností – v tomto našem případě to bylo období 2014 – 2024, čili celých 10 let.

Právní nauka konstatuje, že ještě nikoli účinná právní norma jistým způsobem formuje právní vědomí adresátů takovéto normy – v našem případě podnikatelů a municipalit.

Pokud skutečně k onomu časovému posunu dojde, pro energetické využití budou dováženy v množství řádově X00 000 tun ročně tuhá alternativní paliva ze zahraničí. To znamená, že český směsný komunální odpad bude dále ukládán na skládkách.

Závazné recyklační cíle EU pro léta 2030 či 2035 pak budou díky absenci normativních a ekonomických nástrojů nesplnitelné.

RNDr. Miloš Kužvart, výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství, z.s.

Ivo Kropáček: Ministr by měl přestal podléhat různým nezodpovědným lobby

Řadu let Hnutí DUHA upozorňuje, že směrnice EU o skládkách z roku 1999 v článku 6a) požaduje, aby členské státy na skládku ukládaly odpady pouze po předchozí úpravě. Čeští politici i legislativa ustanovení neplní, stejně jako ustanovení článku 5, podle kterého máme výrazně omezit skládkování BRKO. Hrozí nám proto sankce za obcházení evropského práva.

Ministr životního prostředí Richard Brabec kritiku Evropské komise otupil tím, že prosadil do legislativy úplný zákaz skládkování od roku 2024. Ekologické organizace jej za to kritizovaly. Konstrukcí zákazu znemožnil jinou úpravu odpadů než jejich pálení ve spalovnách. Což od začátku nebylo nic jiného než ministrova sázka na špatného koně a na zcela mylnou odpadovou strategii…

Navíc pan ministr nejprve v roce 2015 v novém Plánu odpadového hospodářství ČR dokonce snížil(!) do té doby platný cíl recyklovat 50% komunálního odpadu, aby o pár let později souhlasil se směrnicí, která požaduje jeho zvýšení na minimálně 55% do roku 2025 a 65% do r. 2035. Místopředseda vlády tím dává průmyslu, obcím i veřejnosti zcela chaotické signály: „Do roku 2024 budujte spalovny a s recyklací to nepřehánějte. V roce 2024 končí skládkování. Po roce 2024 výrazně poroste procento recyklace.“ Na úkor čeho? Skládkování už nebude, takže na úkor právě vybudovaných spaloven…?

Nezávislé ekologické organizace na tento omyl po celou dobu upozorňovaly a měly pravdu. Snižovat cíl recyklace v POH ČR a krajů byl krok zpět. Konstrukce úplného zákazu skládkování k roku 2024 byla také chybná. Je na čase, aby ministr přestal podléhat různým nezodpovědným lobby a šel do Evropy – implementoval evropské směrnice a doporučení Evropské komise: upravil zákaz skládkování tak, aby od roku 2024 na skládkách nekončil pouze neupravený a biologickému rozkladu podléhající odpad (včetně SKO). Řekl, jak dosáhneme 65% recyklace KO. Zvýšil skládkovací poplatek. Prosadil třídicí slevu pro obce a podpořil PAYT. Zavedl poplatek za spalování SKO. A hlavně podpořil odbyt recyklátů, včetně kompostů.

Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA

Martin Hájek: Protahováním riskujeme masivní výstavbu a rozšiřování skládek

Zákaz skládkování využitelných odpadů k roku 2024 byl do zákona o odpadech vložen poslanci v roce 2014. Na transformaci odpadového hospodářství bylo 10 let. Prodloužení zákazu do roku 2030 dává za pravdu těm, kteří platný zákon o odpadech nebrali a dodnes neberou vážně. Fakticky se ocitáme znovu na začátku, jako by se v roce 2014 nic nestalo. A časovaných ekologických bomb v krajině přibývá.

Stávající kapacita skládek ostatního a nebezpečného odpadu v ČR se rychle plní. Vroce 2017 činila podle údajů CENIA 68,3 milionu tun materiálu (včetně technického zabezpečení). Podle dat ISOH bylo ve stejném roce odstraněno skládkováním 3,4 milionu tun odpadů. Za současných podmínek při podílu materiálu pro technické zabezpečení skládek 20 % bude kapacita skládek zcela vyčerpána za necelých 17 let, tedy v roce 2034.

Ani v případě zákazu skládkování využitelných odpadů skládkování neklesne na nulu, protože nevyužitelné odpady budou stále vznikat. Protahováním odklonu odpadů od skládkování riskujeme nutnost nové vlny masivního rozšiřování stávajících a výstavby nových skládek z devadesátých let. První vlaštovky už tu jsou, aktuálně se v řízení EIA projednává například rozšiřování skládky Orlík na Děčínsku, která má podle záměru provozovatele fungovat do roku 2050.

Namísto budování kapacit pro cirkulární ekonomiku jsou prostředky již dnes zcela nesmyslně vynakládány na pokračování doby skládkové. Nutno dodat, že za tichého souhlasu takzvaných ekologických organizací, které současně zuřivě protestují proti zařízením na energetické využití odpadu, i řady obcí, které vidí bezpracný zisk do obecní kasy nebo jsou prostě skládkaři vydírány.

Jsme už dost bohatá země, která si nemusí tak hloupě ničit životní prostředí pro příští generace. Teď je potřeba o tom přesvědčit veřejnost a poslance. Pak skládkování využitelného odpadu konečně odejde, kam patří – na smetiště dějin.

Ing. Martin Hájek, Ph.D., ředitel Teplárenského sdružení České republiky

Pavel Telička: Situace se stává skutečně tristní

Každý odklad zákazu skládkování je samozřejmě špatně. Česká republika čeká na nový zákon o odpadech už několik let a situace se stává skutečně tristní. Z průkopníka omezení skládkování, které MŽP ambiciózně plánovalo už před mnoha lety, se stáváme zemí, která ani po letech diskusí nedosáhla v oblasti odpadového hospodářství ani nejmenšího posunu.

Česká republika skládkuje téměř polovinu veškerého odpadu, který vyprodukujeme. A přitom skládkování je jednoznačně nejhorší variantou pro nakládání s odpadem, a to i podle tzv. odpadové hierarchie. Nejen že jsou kvůli skládkování zdroje ztraceny, ale jsou také problémem pro životní prostředí, řada skládek není ani vhodně zabezpečena.

Neexistuje tedy jediný pozitivní aspekt prodloužení termínu pro zákaz či omezení skládkování. Kromě nízké ceny pochopitelně. Otázkou také je, co se stane s tříděnými surovinami, jako je plast či papír, na které se vztahuje zákaz dovozu odpadu do Číny. Pokud tyto suroviny nedokážeme efektivně zpracovávat, řada z nich opět skončí na českých skládkách.

Čeští zákonodárci se ale zákonu o odpadech nemohou už dlouho vyhýbat. Nejpozději v příštím roce musí Česká republika implementovat novou evropskou odpadovou legislativu a bude muset k omezení skládkování přistoupit. Čím dříve to udělá a čím dřívější termín pro ukončení skládkování nastaví, tím lépe.

JUDr. Pavel Telička, místopředseda Evropského parlamentu

Vlaďka Matušková: Pokud termín posuneme, pak usneme na vavřínech

Psal se začátek roku 2018 a v médiích se s vyšší frekvencí objevovaly články o tom, že Česká republika musí do roku 2024 vymyslet, jak naloží s 2,5 miliony tun komunálního odpadu, který každoročně končí na skládkách. O rok pozdějijiž Ministerstvo životního prostředí připouští posun na rok 2030, doba na přípravu je totiž krátká.

Zvenčí tak debata o zákazu skládkování využitelných odpadů v ČR připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Zainteresované subjekty spaly a spaly, až se v roce 2019 najednou probudily, aby zjistily, že by se za pět let měly připravit na zákaz skládkování plánovaný na rok 2024, a že překvapivě není možné to adekvátně stihnout.

Změna legislativního prostředí v oblasti nakládání s odpady je přitom naprosto klíčová pro postupný přechod z lineárního na cirkulární pojetí ekonomiky v ČR. Odpad, který by mohl být materiálově či energeticky využit, ztrácí i přes sofistikovanost většiny českých skládek na své hodnotě. Opatření v podobě oproštění se od nejhoršího způsobu ukládání odpadu má mít nejen ekologický, ale i ekonomický dopad. Dle odhadů může přijetí principů cirkulární ekonomiky do roku 2030 generovat v Evropě miliardy eur.

Připomínky odpadových firem, že se do roku 2024 nestihne vytvořit dostatek jiných kapacit nahrazujících skládkování, jsou zcela na místě. Vedle prevence vzniku odpadů je v první řadě potřeba navýšit recyklaci, což se ale snadněji řekne, než udělá. Využívání výrobků z recyklovaných materiálů by mělo být zvýhodněno, např. snížením DPH, primární suroviny jsou totiž stále levnější než recykláty.

Na místě je i otevřít debatu, zda ochrana spotřebitele není až příliš přísná. Přes větší množství odpadu, který bude skutečně recyklován, nejen vytříděn, je nutné ve vyšší míře počítat i s energetickým využitím odpadu (4 současné spalovny mají kapacitu 777 000 tun ročně).

Stavba spalovny komunálního odpadu však trvá v průměru 7 let. Jen řízení EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí) se může protáhnout až na rok. Na obhajobu odpadových společností je tedy potřeba podotknout, že stát vybudování nových technologií příliš nepodporuje. Nepomáhají ani některé nejmenované neziskové organizace, které občany spalovnami iracionálně straší, a to za situace, kdy uhelné elektrárny, které patří k největším zdrojům znečištění ovzduší v zemi, žádají o výjimky pro vypouštění toxických látek.

Odklad ale iniciují zejména obce, které se brání zdražení poplatku za odpad a nutnému přenesení části nákladů na občany. Skutečnost, že skládkovací poplatek je v ČR mimořádně nízký, je známa a diskutována již mnoho let. Za současných podmínek není divu, že málokterý občan je motivován ke snížení množství produkovaného odpadu a většímu třídění. Argumenty obcí jsou tedy liché. Ze skládkovacího poplatku se stalo politikum, a to na úkor životního prostředí a zdraví lidí a ekonomiky.

Pokud se zákaz skládkování odsune na rok 2030, v českých podmínkách reálně hrozí, že stát a obce opět „usnou na vavřínech“, ač již nyní je za pět minut dvanáct. Zachraňuje nás snad jedině pomyslný Damoklův meč v podobě legislativy EU a nařízení, že v roce 2035 bude možné vozit na skládky pouze desetinu komunálního odpadu. Chceme ale zůstávat i v této oblasti na chvostu Evropy? Pevně doufám, že nikoliv!

Vlaďka Matušková, Project Manager NAFIGATE Corporation, a.s.

 

Zdroj: https://euractiv.cz/section/obehove-hospodarstvi/opinion/konec-skladkovani-v-nedohlednu/

Číst více

Unie sníží dotace na dálnice, stát tak urychleně hledá peníze jinde. Řešením mají být soukromé firmy, stavět by se mohlo začít již příští rok

by nikol in Nezařazené

Bezmála dvacet let se tuzemští ministři dopravy snaží přijít s prvním projektem „soukromé dálnice“. Formou takzvaného PPP projektu, kdy soukromá firma staví na vlastní náklady, následně dálnici desítky let provozuje a stát jí za to platí, se však v Česku dosud nepodařilo postavit jediný kilometr. Vláda Andreje Babiše (ANO) nyní spolupráci se soukromníky hodlá urychleně nastartovat.

Důvodem je, že EU výrazně sníží dotace na výstavby dálnic a železnic. Česko tak v příštích devíti letech přijde o více než 80 miliard korun. Na tyto investice tak budou muset členské státy najít peníze jinde a spolupráce se soukromými firmami je jedním z řešení. Česko je přitom jednou z mála evropských zemí, které zatím tímto způsobem žádnou dálnici nepostavily.

Už v polovině příštího roku by se však měl začít stavět 32 kilometrů dlouhý úsek dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem. Zájem o zakázku za 25 miliard korun loni projevilo téměř sto firem, 80 z nich je zahraničních.

Ministerstvo dopravy má vítěze ohlásit v listopadu, teď jedná se třemi finalisty. A věří, že nyní se již doopravdy začne stavět. Úřad kvůli tomu zjednodušil přípravu projektu do té míry, že sám vyřídí všechna potřebná povolení včetně výkupu pozemků.

„Převzali jsme riziko a rozhodli se, že projekt dovedeme až do úrovně, kdy budeme mít získané stavební povolení a vypořádané všechny majetkové záležitosti. Díky tomu firma bude mít možnost v podstatě okamžitě začít stavět,“ řekl HN náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček.

„Pokud se státu podaří před uzavřením smlouvy na PPP projekt získat stavební povolení, tak věřím, že by se mohla výstavba D4 touto formou uskutečnit. Záležet samozřejmě bude na tom, jak budou nastaveny další podmínky,“ řekl dopravní expert a bývalý ministr dopravy za ANO Antonín Prachař.

Dosud si všechna razítka měly vyřizovat samy firmy, což byl podle odborníků hlavní důvod, proč se nikdy nepovedlo PPP projekt v Česku rozjet. Na stavební povolení se tu podle posledních údajů ministerstva pro místní rozvoj čeká v průměru více než pět let − nejvíc v celé EU. Firmy toto riziko promítaly do nabízené ceny, a projekty tak přestávaly být pro stát výhodné.

Princip PPP má přitom státu přinášet úspory. Investici neplatí najednou, ale splácí ji postupně. A soukromý podnik by dálnici měl postavit kvalitně a bez průtahů, protože investice se mu začne vracet až ve chvíli, kdy po ní začnou jezdit auta.

Samotní řidiči přitom vůbec nepoznají, že jedou po „soukromé dálnici“. Bude na ní platit stejná dálniční známka jako na státních dálnicích.

V okolních zemích − například v Rakousku, na Slovensku či v Maďarsku − už zkušenosti se „soukromými dálnicemi“ na rozdíl od Česka mají. Projekty však často narážely na komplikace a prodražovaly se. V Maďarsku musel provozování převzít stát, protože se firmě nevyplácelo.

Na podobné věci je potřeba dát pozor, upozorňuje ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). „Je důležitá příprava, dobrá smlouva, aby stát ve finále neprodělal,“ řekla.

Česko už na jeden z neuskutečněných projektů doplatilo. V roce 2003 muselo zaplatit odškodné 600 milionů korun izraelskému holdingu Housing & Construction, který měl na vlastní náklady stavět dálnici D47 z Brna do Ostravy. Firma smlouvu získala bez výběrového řízení v roce 2002 za vlády Miloše Zemana. Stát pak ale zjistil, že kontrakt je pro něj nevýhodný, a za jeho vypovězení musel Izraelce odškodnit.

Zmíněná stavba úseku D4 mezi Příbramí a Pískem má otestovat, jestli se vybudování první „soukromé dálnice“ v Česku osvědčí. Pokud vše půjde podle plánu, přijdou na řadu další projekty. Ministerstvo dopravy již vytipovalo několik úseků: jedná se například o části dálnic D3 z Prahy do Tábora, D6 z hlavního města na Karlovy Vary nebo D35 z Hradce Králové do Liberce.

Premiér Babiš minulý týden na summitu středoevropských zemí s Čínou v chorvatském Dubrovníku prohlásil, že by byl rád, kdyby se do výstavby dálnic pustili také Číňané. Podle ministerstva dopravy měla jedna společnost s čínskými vlastníky zájem o stavbu D4. Tato firma však nepostoupila do užšího výběru.

Zdroj: https://archiv.ihned.cz/c7-66555260-or7lb-1b32d16f54a3887

Číst více

Stavba dálnice D4 se opět o kousek přiblížila, začít by se mělo již v příštím roce

by nikol in Nezařazené

Opět o malý kousek se přiblížilo zahájení výstavby prodloužení dálnice D4. Ta se původně měla začít stavět již v tomto roce, doposud ale není vybrán zhotovitel akce a nebyly vyřešeny ani další formální záležitosti.

„ŘSD získalo pravomocné rozhodnutí o výjimce ze zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 56 ZOPK) pro celý úsek dálnice D4 křižovatka II/118 – Mirotice rozšíření. Zahájení výstavby, která bude provedena prostřednictvím PPP (Public Private Partnership), předpokládáme v roce 2020,“ stojí ve vyjádření Ředitelství silnic a dálnic.

Jedním z posledních, ale nejdůležitějších kroků je výběr zhotovitele stavby. V tomto roce bude probíhat soutěžní dialog s celkem 4 zájemci. Žádný z nich ale nemá ani domácí spoluúčast.

Stavba by měla trvat zhruba 5 let a hradit ji bude soukromý investor, který se bude o nový úsek i 25 let starat. Stát by měl výstavbu splácet z vybraného mýtného a poté stavbu převzít. Celkové náklady se tak odhadují na 25 miliard korun. Plán výstavby musí schválit ještě Parlament ČR.

Zdroj: https://www.pribram.cz/clanek/stavba-dalnice-d4-se-opet-o-kousek-priblizila-zacit-by-se-melo-jiz-v-pristim-roce/13203/

Číst více

Do roku 2030 mohou nově postavené obnovitelné zdroje zajistit víc elektřiny než stavba nového jaderného bloku

by nikol in Nezařazené

Do roku 2030 mohou nově postavené obnovitelné zdroje zajistit víc elektřiny než stavba nového jaderného bloku . Česká republika má ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE( velké rezervy, dosud jen málo využívá svého potenciálu. Do roku 2030 bychom z OZE mohli vyrábět víc jak dvojnásobek elektřiny oproti dnešku. Vyplývá to z údajů firem podnikajících v tomto odvětví sdružených v Komoře OZE.
 
Nevyužitý potenciál
 
Podle aktuální statistiky Ministerstva průmyslu u nás v r. 2017 OZE vyrobily celkem 9,6 TWh elektřiny a tvořily tak 11,1 % z její celkové výroby. Jen během příští dekády však lze výrobu zvýšit na 20 TWh, což je pětina dnešní tuzemské výroby elektřiny. 
 
O jak významný zdroj elektřiny by mohlo jít, napoví srovnání s diskutovaným záměrem na nový jaderný blok. Výroba elektřiny by se zde při optimistických předpokladech pohybovala kolem 8,4 – 9,4 TWh za rok. Vzrůst výroby elektřiny z OZE by tedy pokryl víc než výroba z nového jaderného bloku, a to navíc mnohem levněji, bezpečněji, čistěji a pro stát výhodněji.
 
Ve skutečnosti by mohla výroba z OZE tvořit ještě větší podíl na celkové výrobě elektřiny. V současnosti totiž celková výroba elektřiny pokrývá i velké vývozy (v roce 2017 šlo o 13 TWh) a je vhodné ji snížit – začít odstavovat zastaralé uhelné elektrárny.
 
S výjimkou vodních elektráren se však domácí potenciál OZE rokem 2030 nevyčerpá. V delším časovém horizontu přibližně do roku 2050 mohou např. větrné elektrárny zvýšit potenciál dvacetkrát na 5 800 MW (dnes cca 300 MW) s roční výrobou kolem 18 TWh. I tak velký růst respektuje zájmy ochrany přírody a fakt, že některá vhodná místa nebudou využita kvůli odporu veřejnosti. 
 
12 GW fotovoltaiky na střechách
 
Perspektivní rozvoj čeká i využití fotovoltaických panelů, zejména malých střešních instalací do 30 kW. Jejich technický potenciál je odhadován na téměř 12 GW (oproti současným 250 MW). 
 
Rozvoj výroby elektřiny z bioplynu, kde v současnosti dominují zemědělské bioplynové stanice, je dán především plochou zemědělské půdy, na které by se pěstovaly energetické plodiny. Nejvýznamnější plodinou je dnes kukuřice, která se pro účely bioplynových stanic pěstuje na cca 70 000 ha (pro srovnání řepka se u nás pěstuje na cca 400 000 ha). 
 
V případě výroby elektřiny z pevné biomasy lze počítat s dlouhodobým potenciálem na úrovni 1 650 MWe (dnes je to čtvrtina). Lze jej naplnit pěstováním energetické biomasy na zemědělské půdě (významný potenciál představuje půl milionu hektarů orné půdy, která aktuálně není využívaná pro pěstování potravinářských ani technických plodin). Naopak v energetickém využití dřeva z lesů již příliš velké rezervy nejsou.
 
Propočty, kolik elektřiny lze do r. 2030 vyrábět z OZE, zveřejnil i ČEZ. Podobně jako Komora OZE uvažuje s výrobou dramaticky přesahující hodnoty, se kterými počítá Státní energetická koncepce (SEK). Podle SEK bychom mohli mít na konci příští dekády jen 15 TWh obnovitelné elektřiny. Ministerstvo průmyslu přitom dlouhá léta aktualizaci SEK odmítalo (v listopadu však i premiér Andrej Babiš přiznal, že se SEK musí v důsledku vývoje evropské energetiky aktualizovat).
 
Nutnost nové legislativy
 
Více než SEK však pátým rokem stagnující sektor obnovitelných zdrojů akutně potřebuje kvalitní novelu zákona o podporovaných zdrojích energie (POZE).  Ministerstvo průmyslu ji poslalo v listopadu do meziresortního řízení a po novém roce ji má projednat vláda. Předložený návrh však potřebný rozvoj nezajistí a hrozí, že potenciál OZE zůstane jen na papíře. 
 
Česká energeticko-politická debata je zaměřena na výstavbu nového jaderného bloku, tedy na variantu, která se v Evropě v posledních letech nikomu nedaří]. Varianta rozvoje obnovitelných zdrojů, které naopak v řadě evropských zemí aktuálně prosperují, zůstává nepochopitelně diskvalifikována. 
 
“Obnovitelné zdroje mají i v ČR velmi zajímavý, perspektivní potenciál, což opakovaně dokládají nezávislé studie už od dob Pačesovy komise i propočty firem z oboru OZE, ale také předpoklady firmy ČEZ. Jen v příštích deseti letech mohou obnovitelné zdroje zvýšit svou výrobu elektřiny na dvojnásobek dnešního stavu, přičemž vzrůst výroby čisté obnovitelné elektřiny by byl větší, než kolik by poskytla stavba nového jaderného bloku,“ řekl    Tomáš Jagoš, expert na obnovitelné zdroje a komunitní energetiku Hnutí DUHA.
 
„Jediný, kdo to nechce vidět, je Ministerstvo průmyslu, které si tohoto potenciálu v lepším případě nevšímá a v horším jeho využití záměrně sabotuje. Příkladem je například současné úsilí Ministerstva průmyslu vyjednat v rámci Národního klimaticko energetického plánu s Bruselem co nejnižší závazek pro český podíl obnovitelných zdrojů. Tím však ministerstvo škodí jen České republice. Obce by měly menší šanci posílit svoji energetickou nezávislost i prosperitu a průmysl by zbytečně přišel o příležitosti k rozvoji. Stagnaci obnovitelných zdrojů nelze déle prodlužovat,“ uzavřel Jagoš.
Číst více

Česko je o krok blíže k realizaci prvního projektu PPP. Za světem ale zaostáváme

by nikol in Nezařazené

Už počátkem příštího roku by mohl začít soutěžní dialog na výběr zhotovitele 32kilometrového úseku dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí. Ten má být financován, postaven a provozován metodou tzv. Public Private Partnership (PPP), tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. Stát bude vybírat ze čtyř konsorcií. Situace ohledně PPP ale není v Česku optimální, zatímco v Evropě je tímto způsobem realizována řada významných projektů, v Česku se tak zatím nestalo.

Vzhledem k předpokládanému snížení toku finančních prostředků z evropských fondů po roce 2020 jsou přitom projekty PPP možností, jak pokračovat v efektivní výstavbě nejen dopravní infrastruktury. Shodli se na tom účastníci odborné konference PPP pro dopravní infrastrukturu v ČR v kontextu pilotního PPP projektu dálnice D4, kterou v úterý pořádala v Praze Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI).

„Začátkem příštího roku počítáme se zahájením soutěžního dialogu, ve kterém se utkají společnosti z Francie, rakousko-německé konsorcium, německo-španělsko-britské sdružení firem a rakousko-australsko-španělsko-francouzské sdružení. Investorská příprava dostavby D4 uspokojivě pokračuje, vykupují se poslední pozemky, zajišťují se nájemní smlouvy a věcná břemena. Ministerstvo životního prostředí už také dokončilo opakovaný proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí a pro celou zbývající část D4 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko. Vše nasvědčuje tomu, že projekt úspěšně a včas ukončíme a vítězné sdružení v roce 2020 začne s dostavbou celého 32 kilometrů dlouhého úseku dálnice D4,“ říká ministr dopravy Daň Ťok.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. Přitom se v horizontu tří let výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic.

„Právě z toho důvodu se na jiné modely financování, PPP nevyjímaje, musíme připravit. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D7, případně i D6 nebo D35,“ dodává Daň Ťok.

Dopravní infrastruktura má mezi roky 2014 a 2020 získat 5,8 miliardy eur z dotačních fondů EU. Nový, aktuálně diskutovaný rozpočet pro programové období v letech 2021–2027 ale bude výrazně nižší.

„Znamená to, že budoucí rozvoj dopravní infrastruktury v ČR bude nevyhnutelně vyžadovat širší účast soukromého sektoru a soukromého infrastrukturního financování tak, jak je to obvyklé ve vyspělých ekonomikách,“ říká Tomáš Janeba, prezident ARI.

Česko jedním z posledních v EU

V posledních pěti letech zrealizovalo 22 členských zemí EU alespoň jeden PPP projekt. Německo a Nizozemí využívají soukromého kapitálu k výstavbě své stěžejní infrastruktury, projekty PPP realizuje i Slovensko. Dosavadní situace v České republice ale za vyspělým světem zaostává a Česko se tak stane jedním z posledních evropských států, který tuto metodu zavede do praxe.

„Na téměř 1 500 projektech s investiční hodnotou necelých 300 miliard eur, které se v posledních 15 letech zrealizovaly v zemích EU, se ukazuje, že soukromý sektor dokáže být dlouhodobě odpovědnějším investorem než stát. Díky své invenci a zkušenostem může velké infrastrukturní projekty zajistit efektivněji a včas. To je cesta, kterou by se měla ubírat i Česká republika,“ dodává Tomáš Janeba.

Projekt PPP dálnice D4 předpokládá investiční náklady přes 7 miliard korun. Budoucí koncesionář bude odpovědný za doprojektování, výstavbu, financování, provoz a údržbu úseku po dobu 30 let. Stát celkem zaplatí za dobu trvání smlouvy 24,9 miliardy korun. Částka zahrnuje stavební náklady i výdaje na celoživotní obnovu, údržbu, splácení bankovního financování a přiměřený zisk koncesionáře. Ten mu bude ovšem náležet, jen pokud zajistí plnou dostupnost dálnice v předem sjednané kvalitě po celou dobu 25 let provozu. V případě selhání v kvalitě provozu nebo kvalitě stavby mohou koncesionář a další poskytovatelé financování o značnou část poskytnutých finančních prostředků přijít v rámci penalizace či jiných, předem sjednaných sankcích.

Studie Univerzity v Melbourne, která porovnávala výsledky 67 projektů v Austrálii, doložila, že projekty realizované tradiční metodou (měřeno od podpisu smlouvy) byly ve výsledku o 18 procent dražší než projekty realizované metodou PPP.

Německá vláda v současnosti realizuje 11 velkých dálničních projektů formou PPP, z toho šest projektů již ukončilo výstavbu k velké spokojenosti, všechny byly zprovozněny v termínu a žádný nepřekročil původní rozpočet.

„V Německu to není otázka peněz, těch máme dostatek. PPP se ukázalo jako mnohem výkonnější. Projekty stavěné tradičním způsobem se nám dlouhodobě nedařilo dodávat na čas ani bez překročení rozpočtů. Nakonec se ukázalo, že soukromé společnosti dokáží samy sebe mnohem lépe řídit a bankovní financování dodává další úroveň kontroly. Přestože platíme vyšší náklady na financování a zisk koncesionáře, z pohledu daňových poplatníků je to stále výhodnější, než jak jsme to dělali tradičně“, řekl profesor Torsten Böger, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury v Německu.

Redakčně upravená tisková zpráva Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI)

Zdroj: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/cesko-je-o-krok-blize-k-realizaci-prvniho-projektu-ppp-za-svetem-ale-zaostavame-117220.html?utm_source=rss&utm_medium=web&utm_content=novinky-z-portalu-businessinfo-cz-21&utm_campaign=rss_portal

Číst více

Od roku 2020 půjde na české projekty méně evropských peněz. Zájem o čerpání se může snížit, varují odborníci

by nikol in Nezařazené

Míra spolufinancování ze strany EU v příštím programovém období výrazně poklesne. Může to způsobit úbytek zájmu o dotace ze strany žadatelů a snížení úspěšnosti dotačních projektů.

Evropskou unii čeká po roce 2020 řada změn. Nový víceletý finanční rámec na období 2021-2027 počítá se snížením finančních prostředků na kohezní politiku a společnou zemědělskou politiku, což se výrazně dotkne i České republiky, pro kterou je politika soudržnosti nejdůležitější kapitolou rozpočtu EU.

Jednou z hlavním změn je i úprava míry spolufinancování. V příštím programovém období poklesne míra spolufinancování Evropské unie na dotacích ze současných 85 % na 55 %. Tereza Hrtúsová z EU Office České spořitelny upozornila, že pokles na 55 % by se netýkal všech regionů.

„Moravskoslezsko a Severozápad by stále měly dosáhnout na 70 % úroveň spolufinancování. Jestliže se k některým regionům ČR v budoucnu dostane méně prostředků, je to známkou zlepšení jejich ekonomické vyspělosti a fungování přerozdělování prostředků v rámci politiky soudržnosti,“ zdůraznila.

Poklesne zájem o dotace?

Snížení spolufinancování se nelíbí ani ministerstvu financí a ministerstvu pro místní rozvoj a nesouhlasí s ním ani obce a kraje. Zájem o čerpání dotací by z toho důvodu mohl výrazně poklesnout.

„Pokud vezmeme nejširší kategorii projektů, tak Evropská unie by nám přispívala pouze 55 procenty místo současných 85 procent. Což je poměrně razantní propad. A znamená to poměrně velký problém, protože budeme muset na národní úrovni dospět k řešení, jak tento propad vykompenzovat,“ řekla Olga Nebeská, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj.

„Asi nemůžeme očekávat, že by celou tu škálu financoval státní rozpočet,“ dodala. Existuje však možnost, že by se míra spolufinancování EU o něco zvýšila, jelikož se jedná prozatím o pouhý návrh.

Praha by tak v novém období mohla dosáhnout jen na 40 % podpory, Moravskoslezsko a Severozápad, tj. Ústecký a Karlovarský kraj, by si sáhly na 70 % a zbytek republiky by získal podporu ve výši 55 %.

„Co se zbytkem do 100 %? Buď tedy navýšit národní spolufinancování, anebo zvýšit zapojení žadatelů,“ uvedla náměstkyně Nebeská. „Když se to propojí s těmi ostatními pravidly jako je pravidlo n+2, tak to znamená zase další tlak na příjemce, aby rychleji čerpali, a tím se snižuje potenciál, že ČR bude mít úspěšné projekty,“ dodala.

Ministerstvo financí by preferovalo jednu národní míru pro účely spolufinancování. „Jednak pro účely zjednodušení transparentnosti a jasnosti rozpočtu. Faktem je, že se ČR daří, že se daří i regionům, což dokazuje i to, že 3 regiony přejdou do tzv. tranzitních regionů,“ uvedla Lenka Dupáková, náměstkyně ministryně financí. „Ministerstvo financí usiluje o přesnější nastavení procentuálních hranic, čímž by mělo dojít ke zjednodušení a snížení zátěže pro státní rozpočet,“ dodala.

Přispěje na projekty stát, obce nebo podnikatelé?

Podle mnohých odborníků může nové pravidlo n+2 a snížení spolufinancování ze strany Evropské unie ohrozit úspěšné dokončení projektů. „Snížení spoluúčasti představuje poměrně závažný problém. Ohrožuje totiž vlastní úspěšnost dotačních projektů,“ uvedl Lukáš Kovanda, analytik Czech Fund. „Vzniklé manko bude muset doplácet stát nebo samotné obce a kraje, ale i krajské, obecní a příspěvkové organizace. Dále se bude také muset podílet nezisková sféra a konečně podnikatelé a sféra soukromá,“ vysvětlil.

Zapojení většího množství subjektů, příjemců a žadatelů o evropské peníze kvůli růstu komplexnosti procesu ohrožuje úspěšnost projektů. „Obce či kraje aktuálně hospodaří v souhrnu přebytkově, takže zdroje na navýšení spoluúčasti existují,“ uvedl Kovanda. Problémem jsou však malé obce, kterých v České republice existují přes tři a půl tisíce. Tyto obce by se se svými malými rozpočty nikdy nemohly podílet na spolufinancování evropských programů.

Analytik UniCredit Bank upozornil, že se nejedná o nečekaný vývoj, jelikož ČR a její regiony postupně konvergují k evropskému průměru. „Zdroje EU k podpoře projektů se sníží a relativní bohatnutí nových zemí EU vůči starým dává logiku požadavku na jejich vyšší spoluúčast na projektech,“ uvedl Pavel Sobíšek.

Česko by tak podle něj změnit strukturu svých rozpočtových výdajů. „Jestliže jde nyní ročně na veřejné investice kolem tří procent HDP, výpadek by pokrylo zvýšení zhruba o jeden procentní bod, tedy na čtyři procenta HDP,“ navrhl Sobíšek.

Podle analytika BH Securities však může nižší míra spolufinancování ze strany EU ohrozit úspěšnost dotačních projektů a kvůli neochotě ze strany státu či krajů podílet se na spolufinancování může dojít i k tomu, že Česká republika nevyčerpá všechny přidělené finanční prostředky.

„Podporovat čerpání evropských dotací ze státního rozpočtu nebude populární, protože již nyní panují velké pochybnosti o tom, zda jsou evropské dotace využívány efektivně. Tím, že výsledný účet z velké části platí unie, nebudí to tak velké emoce,“ uvedl analytik Štěpán Křeček. „Jakmile však budou muset být ve státním rozpočtu kráceny jiné položky, aby byl dostatek prostředků na čerpání evropských dotací, vyvolá to velkou vlnu odporu,“ dodal.

I když Tereza Hrtúsová připouští, že by mohlo dojít k poklesu zájmu o dotace ze strany žadatelů nebo snížení míry úspěšnosti projektů, vidí na poklesu spolufinancování ze strany EU i určité pozitiva.

„Vnímám tyto změny jako příležitost pro lepší využívání jiných forem podpory, jako jsou například finanční nástroje, kde má Česká republika kus prostoru pro jejich zapojení,“ uvedla.

„Dále by tato změna mohla znamenat zvýšení efektivity čerpání prostředků z evropských fondů a jejich vynakládání na opravdu smysluplné projekty. Do budoucna lze tedy očekávat stále větší tlak na snížení dotační podpory a měli bychom na to být připraveni,“ dodala.

Zdroj: https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/od-roku-2020-pujde-na-ceske-projekty-mene-evropskych-penez-zajem-o-cerpani-se-muze-snizit-varuji-odbornici/

Číst více

Česko je o krok blíže k realizaci prvního projektu PPP. Za světem ale zaostáváme

by nikol in Nezařazené

Už počátkem příštího roku by mohl začít soutěžní dialog na výběr zhotovitele 32kilometrového úseku dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí. Ten má být financován, postaven a provozován metodou tzv. Public Private Partnership, tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. Stát bude vybírat ze čtyř konsorcií. Situace ohledně PPP ale není v Česku optimální, zatímco v Evropě je tímto způsobem realizována řada významných projektů, v Česku se tak zatím nestalo. Vzhledem k předpokládanému snížení toku finančních prostředků z evropských fondů po roce 2020 jsou přitom projekty PPP možností, jak pokračovat v efektivní výstavbě nejen dopravní infrastruktury. Shodli se na tom účastníci odborné konference PPP pro dopravní infrastrukturu v ČR v kontextu pilotního PPP projektu dálnice D4, kterou v úterý pořádala v Praze Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI).

„Začátkem příštího roku počítáme se zahájením soutěžního dialogu, ve kterém se utkají společnosti z Francie, rakousko-německé konsorcium, německo-španělsko-britské sdružení firem a rakousko-australsko-španělsko-francouzské sdružení. Investorská příprava dostavby D4 uspokojivě pokračuje, vykupují se poslední pozemky, zajišťují se nájemní smlouvy a věcná břemena. Ministerstvo životního prostředí už také dokončilo opakovaný proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí a pro celou zbývající část D4 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko. Vše nasvědčuje tomu, že projekt úspěšně a včas ukončíme a vítězné sdružení v roce 2020 začne s dostavbou celého 32 kilometrů dlouhého úseku dálnice D4,“ říká ministr dopravy Daň Ťok.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. Přitom se v horizontu tří let výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic.

„Právě z toho důvodu se na jiné modely financování, PPP nevyjímaje, musíme připravit. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D7, případně i D6 nebo D35,“ dodává Daň Ťok.

Dopravní infrastruktura má mezi roky 2014 a 2020 získat 5,8 miliardy eur z dotačních fondů EU. Nový, aktuálně diskutovaný rozpočet pro programové období v letech 2021–2027 ale bude výrazně nižší.

„Znamená to, že budoucí rozvoj dopravní infrastruktury v ČR bude nevyhnutelně vyžadovat širší účast soukromého sektoru a soukromého infrastrukturního financování tak, jak je to obvyklé ve vyspělých ekonomikách,“ říká Tomáš Janeba, prezident ARI.

V posledních pěti letech zrealizovalo 22 členských zemí EU alespoň jeden PPP projekt. Německo a Nizozemí využívají soukromého kapitálu k výstavbě své stěžejní infrastruktury, projekty PPP realizuje i Slovensko. Dosavadní situace v České republice ale za vyspělým světem zaostává a Česko se tak stane jedním z posledních evropských států, který tuto metodu zavede do praxe.

„Na téměř 1 500 projektech s investiční hodnotou necelých 300 miliard eur, které se v posledních 15 letech zrealizovaly v zemích EU, se ukazuje, že soukromý sektor dokáže být dlouhodobě odpovědnějším investorem než stát. Díky své invenci a zkušenostem může velké infrastrukturní projekty zajistit efektivněji a včas. To je cesta, kterou by se měla ubírat i Česká republika,“ dodává Tomáš Janeba.

Projekt PPP dálnice D4 předpokládá investiční náklady přes 7 miliard korun. Budoucí koncesionář bude odpovědný za doprojektování, výstavbu, financování, provoz a údržbu úseku po dobu 30 let. Stát celkem zaplatí za dobu trvání smlouvy 24,9 miliardy korun. Částka zahrnuje stavební náklady i výdaje na celoživotní obnovu, údržbu, splácení bankovního financování a přiměřený zisk koncesionáře. Ten mu bude ovšem náležet, jen pokud zajistí plnou dostupnost dálnice v předem sjednané kvalitě po celou dobu 25 let provozu. V případě selhání v kvalitě provozu nebo kvalitě stavby mohou koncesionář a další poskytovatelé financování o značnou část poskytnutých finančních prostředků přijít v rámci penalizace či jiných, předem sjednaných sankcích.

Studie Univerzity v Melbourne, která porovnávala výsledky 67 projektů v Austrálii, doložila, že projekty realizované tradiční metodou (měřeno od podpisu smlouvy) byly ve výsledku o 18 procent dražší než projekty realizované metodou PPP.

Německá vláda v současnosti realizuje 11 velkých dálničních projektů formou PPP, z toho šest projektů již ukončilo výstavbu k velké spokojenosti, všechny byly zprovozněny v termínu a žádný nepřekročil původní rozpočet.

„V Německu to není otázka peněz, těch máme dostatek. PPP se ukázalo jako mnohem výkonnější. Projekty stavěné tradičním způsobem se nám dlouhodobě nedařilo dodávat na čas ani bez překročení rozpočtů. Nakonec se ukázalo, že soukromé společnosti dokáží samy sebe mnohem lépe řídit a bankovní financování dodává další úroveň kontroly. Přestože platíme vyšší náklady na financování a zisk koncesionáře, z pohledu daňových poplatníků je to stále výhodnější, než jak jsme to dělali tradičně,“ řekl profesor Torsten Böger, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury v Německu.

Zdroj:  http://www.eulog.cz/clanky/%C8esko-je-o-krok-blize-k-realizaci-prvniho-projektu-ppp-za-svetem-ale-zaostavame/?mt=&id=9218&m=a00

Číst více

Evropská investiční banka chce v ČR nadále podporovat malé a střední podniky

by nikol in Nezařazené

EIB v České republice podporuje investiční projekty již 25 let. I nadále chce vyrovnávat nedostatky na evropském trhu a v budoucnu se zaměří na rozvoj chytrých měst a modernizaci železniční dopravy v České republice.

Přibližně 90 % českých firem plánuje v nadcházejících dvou letech investovat především do obnovy a rozšiřování kapacit a do vývoje nových produktů a procesů. Aktuálně však řeší překážky spojené s horší dostupností zaměstnanců s nižší kvalifikací, nejistotou panující okolo brexitu a přílišnou regulací na trhu práce. Nejen k těmto výzvám se začátkem listopadu na tiskové konferenci věnované investicím v ČR vyjádřil Vazil Hudák, viceprezident EIB.

Rozvoj českých firem je úzce spojen s inovacemi a konkurenceschopností. Výrazná část podniků ale stále většinu inovací a nových technologií přebírá od ostatních, zatímco do vlastního rozvoje a vytváření inovací investuje méně. Podobný přístup však podle Hudáka není patrný pouze u českých firem, přítomen je i u podniků v jiných členských státech EU.

Hlavní role EIB se nemění

Dalším tématem pro budoucí vývoj EIB je výše a případná úprava poskytovaných půjček. Její podstata rozvojové banky však zůstane zachována a i nadále bude působit jako aktér, který se snaží zaplňovat mezery na trhu a neusiluje o vytlačování soukromých komerčních subjektů, sdělil Hudák. Situace na trhu je nicméně podle Hudáka aktuálně příznivá, a proto banka zvažuje snížit podíl peněz, které sama investuje.

Poskytovaná peněžitá částka ze strany EIB na konkrétní projekt se zpravidla pohybuje do 50 % celkové ceny, čímž se EIB snaží v rámci daného projektu zapojit i další subjekty jako soukromé banky nebo investiční instituce.

Oproti komerčním bankám má úvěr sjednaný s EIB výhodu ve své délce. Může být uzavřen až na dobu 15 – 25 let, kdežto v případě komerčních bank se rozmezí poskytnutého úvěru pohybuje zpravidla mezi 7 – 10 lety, upřesnil Hudák.

EIB se ovšem zajímá primárně jen o ty projekty, ve kterých může investovat minimálně 15 – 20 milionů eur, a těch v České republice mnoho není. Podle Hudáka se však díky spolupráci mezi EIB a zprostředkovatelskými bankami mohly investice zaměřit především na podporu malých a středních podniků, včetně projektů s vyšším rizikem.

„Peníze z tradičních evropských fondů i grantových zdrojů docházejí, ty jsou již všechny rozděleny a potřeby jsou tady pořád, takže tam je role pro EIB,“ řekl Hudák.

Rozvoj chytrých měst a rychlých železničních spojení

V budoucnu by mezi již spolupracující EIB a Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou v otázce chytrých měst mohlo dojít k vytvoření investiční platformy. Z té by finanční prostředky na jedné straně čerpala města a obce, na druhé pak firmy, a to na tzv. smart projekty. Tato podpora by podle Hudáka měla vést k rozvoji technologií a podpořit inovace.

Pozadu by neměla zůstat ani modernizace hlavních železničních koridorů, kde již funguje projekt mezi EIB, Ministerstvem dopravy ČR a státním podnikem Správa železniční dopravní cesty.

Fondy EU jsou hlavním zdrojem financování českých silnic. Doprava v ČR ale nadále vázne, a navíc způsobuje obrovské znečištění ovzduší. Od roku 2004 bylo zrekonstruováno či nově zbudováno za finanční spoluúčasti fondů EU celkem 3 447 kilometrů silnic.

„Je tady reálná hrozba pro Českou republiku, že když se nebude dostatečně rychle modernizovat železniční trať, tedy propojení hlavně na Německo, Rakousko, tak se Česká republika může ocitnout mimo hlavní koridory rychlých vlaků,“ zhodnotil Hudák.

Úvěry v EU nejsou to jediné

Přestože 90 % všech zdrojů a půjček EIB směřuje do prostoru Evropské unie, není EU jediným příjemcem podpory této banky. Zbylých 10 % putuje za hranice EU, a to především do zemí východního sousedství (např. Ukrajina, Bělorusko), ale i do jižních států (jižní Středomoří, Afrika, Blízký východ), ze kterých lidé masově odcházejí do Evropy.

Před dvěma lety vznikl v rámci EIB program ekonomické odolnosti, který se vedle důsledků migrace zaměřuje i na její příčiny, tedy především na podporu ekonomického a sociálního rozvoje v zemích, ze kterých migranti přichází.

Mimo poskytování peněz nabízí EIB i technickou a poradenskou činnost. Může se stát, že se objeví projekt, který je důležitý pro země EU, ale neodpovídá požadavkům EIB ani Evropské komise. V takovém případě může banka daný projekt dopracovat na takovou úroveň, která je oběma institucemi již akceptovatelná, vysvětlil Dušan Ondrejička, vedoucí tiskové kanceláře EIB pro ČR.

Ovlivní brexit samotnou EIB?

Otázky spojené s brexitem zaměstnávají v současnosti celou Evropskou unii, včetně samotné EIB. Pro tu odchod Velké Británie představuje jednu z prioritních výzev, uvedl Hudák.

„Velká Británie je jedním ze čtyř hlavních akcionářů Evropské investiční banky spolu s Německem, Francií a Itálií,“ řekl Hudák, přičemž země v současnosti vlastní 16 % akcií.

Podle prezidenta EIB Wernera Hoyera by setrvání Velké Británie ve strukturách EIB bylo vzájemně výhodné.

Odchodem Velké Británie z Unie má Evropská investiční banka přijít o 100 miliard eur. Na britské ostrovy naopak přestane proudit téměř devět miliard eur ročně na infrastrukturní projekty. Náhrada pro obě strany proto bude náročná.

EIB je však podle Hudáka připravena i na scénář, kdy Velká Británie své partnerství s bankou nezachová. V takovém případě chce finanční výpadek vyrovnat rezervou, kterou disponuje.

Zdroj: http://api.traq.li/story/viewall3/22082/77669407:154108932,154141585,154115022?sig=c7e6d8dcc3a53b341527cfa3e54cd2df8c88c251d188c009dbd657cc028298bb&order=0

Číst více

Ministerstvo dopravy vybírá firmu pro dostavbu D4 k Písku

by nikol in Nezařazené

České Budějovice – Ve hře na realizaci 32 kilometrů dálnice je sedm uchazečů, vyberou se čtyři.

Praha – Ministerstvo dopravy spolu se SFDI a poradenským konsorciem tvořeným společnostmi White&Case, Česká spořitelna, Obermeyer Helika posoudilo obsah žádostí o účast ve výběrovém řízení na koncesionáře pro projekt PPP (Public Private Partnership) na dálnici D4. Všech sedm žadatelů deklaruje zkušenosti s obdobným typem projektů, kdy koncesionář postaví a následně provozuje například vybraný úsek dálnice. Nyní ministerstvo vybírá čtyři zájemce, kteří budou o zakázku na dostavbu a provoz 32 kilometrů dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem soutěžit.

„Na ministerstvu vybíráme firmy, které dostaví a budou 25 let provozovat zbývajících 32 kilometrů dálnice D4 z Příbrami směrem na Písek. O zakázku mají zájem společnosti z Německa, Francie, Španělska, ale také konsorcia turecko-italsko-nizozemsko-lucemburských firem nebo rakousko-australsko-španělsko-francouzského sdružení. Ze sedmi konsorcií teď vybereme čtyři, které budou soutěžit o zakázku. V roce 2020 by vítěz mohl začít stavět celý úsek najednou,“ říká ministr dopravy Dan Ťok.

Účastníky zadávacího řízení jsou (v pořadí dle data doručení žádostí o účast):
1. HOCHTIEF PPP Solutions GmbH (Německo) + STRABAG AG (Rakousko)
2. PAN-MEDITERRANEAN ENGINEERING COMPANY LTD (Izrael)
3. DIF Infra 5 Participations 1 B.V (Nizozemsko) + Acciona Concessiones S.L. (Španělsko) + John Laing Investments Ltd. (Velká Británie)
4. IC Içtaş Inşaat Sanayi ve Ticaret A.Ş. (Turecko) + ASTALDI S.p.A. (Itálie) + Intertoll Infrastructure Developments B.V (Nizozemsko) + BBGI PPP Investments S.à.r.l. (Lucembursko) + TIIC 2, S.C.A., SICAR (Lucembursko)
5. VINCI Highways SAS (Francie) + VINCI Concessiones SAS (Francie) + Meridiam Investments SAS (Francie)
6. PORR Beteiligungen und Management GmbH (Rakousko) + Macquarie Corporate Holdings Pty Limited (Austrálie) + Obrascon Huarte Lain, S.A. (Španělsko) + Egis Projects S.A. (Francie)

7. FCC Concessiones, S.L. (Španělsko)
Projekt PPP D4 spočívá v projektování, dostavbě, financování, provozování a údržbě 32 km chybějící části D4 mezi Háji a Miroticemi a v zajištění provozu a údržby na souvisejících úsecích D4 a I/20 v úseku Skalka – Háje a Mirotice – Krašovice. V této souvislosti Ředitelství silnic a dálnic intenzivně pokračuje v investorské přípravě stavby, ve snaze o včasné získání stavebních povolení, včetně zajištění diagnostické práce na existujících úsecích D4 a I/20 za účelem získání potřebných dat pro účely ocenění rizik ze strany účastníků soutěžního dialogu.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. „V horizontu tří až šesti let se výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic. Musíme se proto připravit na jiné modely financování, jako je spolupráce veřejného a soukromého sektoru, tzv. PPP. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D6, D35 nebo středočeská D3,“ doplnil ministr Ťok.


Zdroj: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ministerstvo-dopravy-vybira-firmu-pro-dostavbu-d4-k-pisku-20180921.html

Číst více

PODPORA ÚSPOR ENERGIE z Ministerstva průmyslu a obchodu – možnost získání neinvestičnícg dotací poskytované z programu EFEKT – program MPO na podporu úspor energie.

by nikol in Nezařazené

Dotaci z programu EFEKT může získat podnikatelský subjekt bez omezení velikosti na zavedení systému hospodaření s energií v podobě energetického managementu. Dotace může být poskytnuta maximálně ve výši do 500 tisíc Kč a maximálně do výše 70% ze způsobilých nákladů, které nejsou na technické zabezpečení, na pořízení software ani na náklady za certifikaci dle ČSN ISO 51000, ale na odbornou pomoc při praktickém zavedení energetického managementu.

Jde o program s ročním cyklem, ve kterém jsou vyhlašovány výzvy k podání žádostí o dotace vždy na konkrétní rok. Pro rok 2019 byly příslušné výzvy vyhlášeny na konci srpna 2018 a termín pro podání žádostí o dotaci pro rok 2018 je u většiny výzev od 1. září do 30. listopadu 2018. Informace o programu jsou na odkazu www.mpo-efekt.cz.

Další možností získání dotace z programu EFEKT je dotace na zpracování studie proveditelnosti v podobě energetického posouzení v rámci aktivity s názvem „Příprava realizace kvalitních energeticky úsporných projektů se zásadami dobré praxe“, která má sloužit k získání informací o tom, jaká všechna energeticky úsporná opatření je možné v příslušných objektech provádět, jaký je odhad investiční náročnosti jednotlivých navržených opatření, jaké snížení provozních nákladů souvisejících se spotřebou energie navržená opatření přinesou a v jaké optimální kombinaci je vhodné opatření realizovat. V tomto případě je možné získat dotaci ve výši až 200 tisíc Kč a maximálně do výše 70% ze způsobilých nákladů. Pro získání dotace je nutné již mít příslušnou studii zpracovanou a doložit ji k žádosti o dotaci (dotace poskytována ex post). Požadovaný obsah studie je popsán v uveřejněném metodickém pokynu pro žadatele. Pro rok 2018 byla vyhlášena výzva v koncem roku 2017 a žádosti o dotace bude možné podávat do 20. října 2018 v souladu s vyhlášenou výzvou. Další výzva bude vyhlášená v průběhu října 2018 a podávání žádostí o dotaci pro rok 2019 bude možné od 1. ledna do 18. října 2019 (www.mpo-efekt.cz).

Podpora uspor energie pro podniky MPO (PDF)

Číst více