Byť se stále pohybujeme v teoretické rovině, protože nová odpadová legislativa zatím ještě neprošla celým nezbytným legislativním procesem, přesto se postupně začíná rýsovat budoucí podoba nového zákona o odpadech. Ta by teoreticky mohla znamenat i posun roku 2024, který měl být pro Česko významným rokem z pohledu odklonění dále využitelných a recyklovatelných odpadů ze skládek, a to bohužel až na rok 2030.

V této souvislosti se redakce Odpadového fóra ptá: „Jaký dopad by mělo toto případné rozhodnutí na Českou republiku z pohledu přechodu na cirkulární ekonomiku?“

Článek původně vyšel v březnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Soňa Jonášová: Evoluci přežijí ti, kteří jsou ochotni k progresu

Odsun na rok 2030 považuje INCIEN za neakceptovatelný. Plnění cílů cirkulární ekonomiky bude jeden z nejnáročnějších úkolů celého odpadového a obalového hospodářství, protože v současnosti v mnohých bodech vykazujeme jako recyklaci prostá čísla o třídění. Týká se to typicky plastů, kdy se reálně zpracuje a k recyklaci odevzdá asi polovina všech plastů, které dnes jako občané třídíme.

Nově nebude možné recyklaci takto obcházet a „plácat se po ramenech“, jak skvělí jsme třídiči. Dostali jsme se do bodu, kdy se začnou i jiné obalové firmy než ty, které vyrábějí lehce zpracovatelné PET lahve, ptát, co se děje s jejich odpady a jak naplní cíle EPR (rozšířené odpovědnosti výrobce) týkající se recyklace (tam se budou nové cíle měřit – při vstupu do zpracovatelských zařízení). Už teď vidíme, jak jsou vyděšeni, když zjistí, že roky financovali systém, který jaksi na reálné zpracování odpadů zapomněl.

Cirkulární ekonomika funguje skutečně jen ve chvíli, kdy je kruh uzavřen. A to se dnes neděje. Posunutí konce skládkování by mělo neblahý dopad zejména v oblasti vytvoření skutečné recyklace. A tento neblahý dopad by dopadl i na obce, neboť ty často dnes na absenci recyklačních technologií doplácejí. Pro mne bylo šokující, že odpadové firmy neměly zábrany svoz plastů mnohým obcím zdražit více než svoz SKO.

Ty odpadové firmy, které dnes slouží jen jako drahý logistický systém, nebudou mít v budoucnosti místo na trhu. A je tedy třeba, aby se co nejdříve dovzdělaly o oboru cirkulární ekonomiky, nebo jim byznys vyfouknou nové, progresivní firmy a nebo obce samotné, kterým dochází trpělivost a jdou trendem rekomunalizace, kde s odpadem nakládají svépomocí a vytříděné složky prodávají přímo zpracovatelům. Chystá se významný evoluční krok a přežijí jen ti, kteří jsou ochotni k progresu.

Paranoidní jsou i představy, že se adaptace obcí na rok 2024 nedá stihnout. Právě proto jsme před pár lety začali pilotní projekty v jednotlivých městech a obcích po sérii seminářů PAYT TOUR s Ministerstvem životního prostředí. Bylo nám jasné, že starostové se dostanou do úzkých, kdy budou před další etapou snahy o změnu zákona mylně informováni ze strany mnohých vlastníků skládek, že se jim nakládání s odpadem významně zdraží, pokud se zdraží skládkovací poplatky.

To je lehce řečeno velká nepravda, protože obce, které budou třídit dostatečně tak, aby dosáhly na třídicí slevy, se kterými zákon počítá, tak budou mít skládkovací poplatek stále zafixovaný na dnešní částce a navíc vydělají na prodeji vytříděných komodit.

My jsme tak teď skvěle připraveni všechny lži podobného významu vyvrátit a poukázat na cesty, jak nastavit odpadové hospodářství správně a ekonomicky vyváženě. A jak je zvykem, tak všechno spolu souvisí. Pokud nebudeme uměle bojkotovat rozvoj recyklace, tak se vytříděné suroviny stanou cenným materiálem, pro který bude dobrý odbyt u lokálních zpracovatelů, a tak se změní i celá ekonomika obce.

Proč by měli starostové platit po ukončení zpracování plastů v Číně mnohdy i 3x tolik, když je vše jen výsledek lenosti odpadových firem, které měly plnit roli nejen drahého logistického systému, ale zejména umět nabídnout skutečné zpracování? A tak i zde těžíme z podpory od mnoha recyklátorů v oblasti ochoty investovat do nových zařízení, pokud se jim nebude stávat, že se k surovinám od producentů nedostanou, neboť jej odpadové firmy zvesela skládkují.

Dnes je to začarovaný a zcela nefunkční kruh. A naším cílem je jej ztransparentnit, pokud jde o reálná a správná data, nastavit podmínky férově pro všechny – od výrobců po prodejce, zákazníky, obce a následně i pro odpadové firmy, které to s odpady myslí skutečně vážně a i cirkulárně.

V mnoha případech bude nutné „vymést Augiášův chlév“, ale jsme přesvědčeni, že s tímto nemůžeme čekat do roku 2030. Chceme, aby obce konečně dostaly do rukou nástroj, jak na odpadech vydělávat, a nemusely podléhat tlakům a nesprávně nastavenému systému.

Ing. Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN

Miloš Kužvart: ČR může v době očekávaného ochlazení hospodářského růstu přijít o investice ve výši 30 mld. Kč

Dopad tohoto případného rozhodnutí na přechod České republiky na cirkulární ekonomiku by byl fatální. Současné zaostávání za nám srovnatelnými sousedy (co se týká velikosti ekonomiky i doby, kdy naši sousedé zavedli tržní hospodářství – čili Slovenskem a Maďarskem) by se prodloužilo o dalších 11 let.

Co je skutečně hrozivé, je to, že pro podnikatele vnášíme do jejich investic do oblasti podnikání v odpadech (především budování linek na třídění a recyklaci odpadů) nejistotu z hlediska jejich návratnosti. Proto by se až do roku 2030 žádné větší investice, zatím ze strany soukromého sektoru plánované v letech 2019 – 2024 v úrovni zhruba 30 miliard Kč (dolní odhad disponibilních prostředků), nekonaly. Je to logická reakce podnikatelského sektoru na ztrátu stabilního podnikatelského prostředí.

Věnujme však pozornost i širším, makroekonomickým souvislostem tohoto rozhodnutí: Podle řady odhadů dojde v nejbližších letech k ochlazení hospodářského růstu. A pokud vláda svým rozhodnutím výrazně sníží důvěru podnikatelů ve stabilní právní prostředí, poškodí tím ekonomiku, která v té době bude ve složitějších podmínkách.

Nejistota byla vzbuzena především tím, že před více jak čtyřmi lety byla přijata právní úprava s legisvakancí, čili dobou mezi přijetím právní normy a její účinností – v tomto našem případě to bylo období 2014 – 2024, čili celých 10 let.

Právní nauka konstatuje, že ještě nikoli účinná právní norma jistým způsobem formuje právní vědomí adresátů takovéto normy – v našem případě podnikatelů a municipalit.

Pokud skutečně k onomu časovému posunu dojde, pro energetické využití budou dováženy v množství řádově X00 000 tun ročně tuhá alternativní paliva ze zahraničí. To znamená, že český směsný komunální odpad bude dále ukládán na skládkách.

Závazné recyklační cíle EU pro léta 2030 či 2035 pak budou díky absenci normativních a ekonomických nástrojů nesplnitelné.

RNDr. Miloš Kužvart, výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství, z.s.

Ivo Kropáček: Ministr by měl přestal podléhat různým nezodpovědným lobby

Řadu let Hnutí DUHA upozorňuje, že směrnice EU o skládkách z roku 1999 v článku 6a) požaduje, aby členské státy na skládku ukládaly odpady pouze po předchozí úpravě. Čeští politici i legislativa ustanovení neplní, stejně jako ustanovení článku 5, podle kterého máme výrazně omezit skládkování BRKO. Hrozí nám proto sankce za obcházení evropského práva.

Ministr životního prostředí Richard Brabec kritiku Evropské komise otupil tím, že prosadil do legislativy úplný zákaz skládkování od roku 2024. Ekologické organizace jej za to kritizovaly. Konstrukcí zákazu znemožnil jinou úpravu odpadů než jejich pálení ve spalovnách. Což od začátku nebylo nic jiného než ministrova sázka na špatného koně a na zcela mylnou odpadovou strategii…

Navíc pan ministr nejprve v roce 2015 v novém Plánu odpadového hospodářství ČR dokonce snížil(!) do té doby platný cíl recyklovat 50% komunálního odpadu, aby o pár let později souhlasil se směrnicí, která požaduje jeho zvýšení na minimálně 55% do roku 2025 a 65% do r. 2035. Místopředseda vlády tím dává průmyslu, obcím i veřejnosti zcela chaotické signály: „Do roku 2024 budujte spalovny a s recyklací to nepřehánějte. V roce 2024 končí skládkování. Po roce 2024 výrazně poroste procento recyklace.“ Na úkor čeho? Skládkování už nebude, takže na úkor právě vybudovaných spaloven…?

Nezávislé ekologické organizace na tento omyl po celou dobu upozorňovaly a měly pravdu. Snižovat cíl recyklace v POH ČR a krajů byl krok zpět. Konstrukce úplného zákazu skládkování k roku 2024 byla také chybná. Je na čase, aby ministr přestal podléhat různým nezodpovědným lobby a šel do Evropy – implementoval evropské směrnice a doporučení Evropské komise: upravil zákaz skládkování tak, aby od roku 2024 na skládkách nekončil pouze neupravený a biologickému rozkladu podléhající odpad (včetně SKO). Řekl, jak dosáhneme 65% recyklace KO. Zvýšil skládkovací poplatek. Prosadil třídicí slevu pro obce a podpořil PAYT. Zavedl poplatek za spalování SKO. A hlavně podpořil odbyt recyklátů, včetně kompostů.

Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA

Martin Hájek: Protahováním riskujeme masivní výstavbu a rozšiřování skládek

Zákaz skládkování využitelných odpadů k roku 2024 byl do zákona o odpadech vložen poslanci v roce 2014. Na transformaci odpadového hospodářství bylo 10 let. Prodloužení zákazu do roku 2030 dává za pravdu těm, kteří platný zákon o odpadech nebrali a dodnes neberou vážně. Fakticky se ocitáme znovu na začátku, jako by se v roce 2014 nic nestalo. A časovaných ekologických bomb v krajině přibývá.

Stávající kapacita skládek ostatního a nebezpečného odpadu v ČR se rychle plní. Vroce 2017 činila podle údajů CENIA 68,3 milionu tun materiálu (včetně technického zabezpečení). Podle dat ISOH bylo ve stejném roce odstraněno skládkováním 3,4 milionu tun odpadů. Za současných podmínek při podílu materiálu pro technické zabezpečení skládek 20 % bude kapacita skládek zcela vyčerpána za necelých 17 let, tedy v roce 2034.

Ani v případě zákazu skládkování využitelných odpadů skládkování neklesne na nulu, protože nevyužitelné odpady budou stále vznikat. Protahováním odklonu odpadů od skládkování riskujeme nutnost nové vlny masivního rozšiřování stávajících a výstavby nových skládek z devadesátých let. První vlaštovky už tu jsou, aktuálně se v řízení EIA projednává například rozšiřování skládky Orlík na Děčínsku, která má podle záměru provozovatele fungovat do roku 2050.

Namísto budování kapacit pro cirkulární ekonomiku jsou prostředky již dnes zcela nesmyslně vynakládány na pokračování doby skládkové. Nutno dodat, že za tichého souhlasu takzvaných ekologických organizací, které současně zuřivě protestují proti zařízením na energetické využití odpadu, i řady obcí, které vidí bezpracný zisk do obecní kasy nebo jsou prostě skládkaři vydírány.

Jsme už dost bohatá země, která si nemusí tak hloupě ničit životní prostředí pro příští generace. Teď je potřeba o tom přesvědčit veřejnost a poslance. Pak skládkování využitelného odpadu konečně odejde, kam patří – na smetiště dějin.

Ing. Martin Hájek, Ph.D., ředitel Teplárenského sdružení České republiky

Pavel Telička: Situace se stává skutečně tristní

Každý odklad zákazu skládkování je samozřejmě špatně. Česká republika čeká na nový zákon o odpadech už několik let a situace se stává skutečně tristní. Z průkopníka omezení skládkování, které MŽP ambiciózně plánovalo už před mnoha lety, se stáváme zemí, která ani po letech diskusí nedosáhla v oblasti odpadového hospodářství ani nejmenšího posunu.

Česká republika skládkuje téměř polovinu veškerého odpadu, který vyprodukujeme. A přitom skládkování je jednoznačně nejhorší variantou pro nakládání s odpadem, a to i podle tzv. odpadové hierarchie. Nejen že jsou kvůli skládkování zdroje ztraceny, ale jsou také problémem pro životní prostředí, řada skládek není ani vhodně zabezpečena.

Neexistuje tedy jediný pozitivní aspekt prodloužení termínu pro zákaz či omezení skládkování. Kromě nízké ceny pochopitelně. Otázkou také je, co se stane s tříděnými surovinami, jako je plast či papír, na které se vztahuje zákaz dovozu odpadu do Číny. Pokud tyto suroviny nedokážeme efektivně zpracovávat, řada z nich opět skončí na českých skládkách.

Čeští zákonodárci se ale zákonu o odpadech nemohou už dlouho vyhýbat. Nejpozději v příštím roce musí Česká republika implementovat novou evropskou odpadovou legislativu a bude muset k omezení skládkování přistoupit. Čím dříve to udělá a čím dřívější termín pro ukončení skládkování nastaví, tím lépe.

JUDr. Pavel Telička, místopředseda Evropského parlamentu

Vlaďka Matušková: Pokud termín posuneme, pak usneme na vavřínech

Psal se začátek roku 2018 a v médiích se s vyšší frekvencí objevovaly články o tom, že Česká republika musí do roku 2024 vymyslet, jak naloží s 2,5 miliony tun komunálního odpadu, který každoročně končí na skládkách. O rok pozdějijiž Ministerstvo životního prostředí připouští posun na rok 2030, doba na přípravu je totiž krátká.

Zvenčí tak debata o zákazu skládkování využitelných odpadů v ČR připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Zainteresované subjekty spaly a spaly, až se v roce 2019 najednou probudily, aby zjistily, že by se za pět let měly připravit na zákaz skládkování plánovaný na rok 2024, a že překvapivě není možné to adekvátně stihnout.

Změna legislativního prostředí v oblasti nakládání s odpady je přitom naprosto klíčová pro postupný přechod z lineárního na cirkulární pojetí ekonomiky v ČR. Odpad, který by mohl být materiálově či energeticky využit, ztrácí i přes sofistikovanost většiny českých skládek na své hodnotě. Opatření v podobě oproštění se od nejhoršího způsobu ukládání odpadu má mít nejen ekologický, ale i ekonomický dopad. Dle odhadů může přijetí principů cirkulární ekonomiky do roku 2030 generovat v Evropě miliardy eur.

Připomínky odpadových firem, že se do roku 2024 nestihne vytvořit dostatek jiných kapacit nahrazujících skládkování, jsou zcela na místě. Vedle prevence vzniku odpadů je v první řadě potřeba navýšit recyklaci, což se ale snadněji řekne, než udělá. Využívání výrobků z recyklovaných materiálů by mělo být zvýhodněno, např. snížením DPH, primární suroviny jsou totiž stále levnější než recykláty.

Na místě je i otevřít debatu, zda ochrana spotřebitele není až příliš přísná. Přes větší množství odpadu, který bude skutečně recyklován, nejen vytříděn, je nutné ve vyšší míře počítat i s energetickým využitím odpadu (4 současné spalovny mají kapacitu 777 000 tun ročně).

Stavba spalovny komunálního odpadu však trvá v průměru 7 let. Jen řízení EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí) se může protáhnout až na rok. Na obhajobu odpadových společností je tedy potřeba podotknout, že stát vybudování nových technologií příliš nepodporuje. Nepomáhají ani některé nejmenované neziskové organizace, které občany spalovnami iracionálně straší, a to za situace, kdy uhelné elektrárny, které patří k největším zdrojům znečištění ovzduší v zemi, žádají o výjimky pro vypouštění toxických látek.

Odklad ale iniciují zejména obce, které se brání zdražení poplatku za odpad a nutnému přenesení části nákladů na občany. Skutečnost, že skládkovací poplatek je v ČR mimořádně nízký, je známa a diskutována již mnoho let. Za současných podmínek není divu, že málokterý občan je motivován ke snížení množství produkovaného odpadu a většímu třídění. Argumenty obcí jsou tedy liché. Ze skládkovacího poplatku se stalo politikum, a to na úkor životního prostředí a zdraví lidí a ekonomiky.

Pokud se zákaz skládkování odsune na rok 2030, v českých podmínkách reálně hrozí, že stát a obce opět „usnou na vavřínech“, ač již nyní je za pět minut dvanáct. Zachraňuje nás snad jedině pomyslný Damoklův meč v podobě legislativy EU a nařízení, že v roce 2035 bude možné vozit na skládky pouze desetinu komunálního odpadu. Chceme ale zůstávat i v této oblasti na chvostu Evropy? Pevně doufám, že nikoliv!

Vlaďka Matušková, Project Manager NAFIGATE Corporation, a.s.

Zdroj: https://euractiv.cz/section/obehove-hospodarstvi/opinion/konec-skladkovani-v-nedohlednu/

Opět o malý kousek se přiblížilo zahájení výstavby prodloužení dálnice D4. Ta se původně měla začít stavět již v tomto roce, doposud ale není vybrán zhotovitel akce a nebyly vyřešeny ani další formální záležitosti.

„ŘSD získalo pravomocné rozhodnutí o výjimce ze zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 56 ZOPK) pro celý úsek dálnice D4 křižovatka II/118 – Mirotice rozšíření. Zahájení výstavby, která bude provedena prostřednictvím PPP (Public Private Partnership), předpokládáme v roce 2020,“ stojí ve vyjádření Ředitelství silnic a dálnic.

Jedním z posledních, ale nejdůležitějších kroků je výběr zhotovitele stavby. V tomto roce bude probíhat soutěžní dialog s celkem 4 zájemci. Žádný z nich ale nemá ani domácí spoluúčast.

Stavba by měla trvat zhruba 5 let a hradit ji bude soukromý investor, který se bude o nový úsek i 25 let starat. Stát by měl výstavbu splácet z vybraného mýtného a poté stavbu převzít. Celkové náklady se tak odhadují na 25 miliard korun. Plán výstavby musí schválit ještě Parlament ČR.

Zdroj: https://www.pribram.cz/clanek/stavba-dalnice-d4-se-opet-o-kousek-priblizila-zacit-by-se-melo-jiz-v-pristim-roce/13203/

Do roku 2030 mohou nově postavené obnovitelné zdroje zajistit víc elektřiny než stavba nového jaderného bloku . Česká republika má ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE( velké rezervy, dosud jen málo využívá svého potenciálu. Do roku 2030 bychom z OZE mohli vyrábět víc jak dvojnásobek elektřiny oproti dnešku. Vyplývá to z údajů firem podnikajících v tomto odvětví sdružených v Komoře OZE. 

Nevyužitý potenciál

12 GW fotovoltaiky na střechách 

Nutnost nové legislativy 

Už počátkem příštího roku by mohl začít soutěžní dialog na výběr zhotovitele 32kilometrového úseku dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí. Ten má být financován, postaven a provozován metodou tzv. Public Private Partnership (PPP), tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. Stát bude vybírat ze čtyř konsorcií. Situace ohledně PPP ale není v Česku optimální, zatímco v Evropě je tímto způsobem realizována řada významných projektů, v Česku se tak zatím nestalo.

Už počátkem příštího roku by mohl začít soutěžní dialog na výběr zhotovitele 32kilometrového úseku dálnice D4 mezi Pískem a Příbramí. Ten má být financován, postaven a provozován metodou tzv. Public Private Partnership, tedy formou partnerství soukromého a veřejného sektoru. Stát bude vybírat ze čtyř konsorcií. Situace ohledně PPP ale není v Česku optimální, zatímco v Evropě je tímto způsobem realizována řada významných projektů, v Česku se tak zatím nestalo. Vzhledem k předpokládanému snížení toku finančních prostředků z evropských fondů po roce 2020 jsou přitom projekty PPP možností, jak pokračovat v efektivní výstavbě nejen dopravní infrastruktury. Shodli se na tom účastníci odborné konference PPP pro dopravní infrastrukturu v ČR v kontextu pilotního PPP projektu dálnice D4, kterou v úterý pořádala v Praze Asociace pro rozvoj infrastruktury (ARI).

„Začátkem příštího roku počítáme se zahájením soutěžního dialogu, ve kterém se utkají společnosti z Francie, rakousko-německé konsorcium, německo-španělsko-britské sdružení firem a rakousko-australsko-španělsko-francouzské sdružení. Investorská příprava dostavby D4 uspokojivě pokračuje, vykupují se poslední pozemky, zajišťují se nájemní smlouvy a věcná břemena. Ministerstvo životního prostředí už také dokončilo opakovaný proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí a pro celou zbývající část D4 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko. Vše nasvědčuje tomu, že projekt úspěšně a včas ukončíme a vítězné sdružení v roce 2020 začne s dostavbou celého 32 kilometrů dlouhého úseku dálnice D4,“ říká ministr dopravy Daň Ťok.

V České republice se zatím do této fáze příprav žádný dálniční PPP projekt nedostal. Přitom se v horizontu tří let výrazně omezí evropské prostředky na výstavbu dálnic.

„Právě z toho důvodu se na jiné modely financování, PPP nevyjímaje, musíme připravit. Do budoucna bychom tímto způsobem rádi stavěli tam, kde máme ucelený úsek dálnice v délce aspoň 30 km a získáme platné územní rozhodnutí. V úvahu přichází například D7, případně i D6 nebo D35,“ dodává Daň Ťok.

Dopravní infrastruktura má mezi roky 2014 a 2020 získat 5,8 miliardy eur z dotačních fondů EU. Nový, aktuálně diskutovaný rozpočet pro programové období v letech 2021–2027 ale bude výrazně nižší.

„Znamená to, že budoucí rozvoj dopravní infrastruktury v ČR bude nevyhnutelně vyžadovat širší účast soukromého sektoru a soukromého infrastrukturního financování tak, jak je to obvyklé ve vyspělých ekonomikách,“ říká Tomáš Janeba, prezident ARI.

V posledních pěti letech zrealizovalo 22 členských zemí EU alespoň jeden PPP projekt. Německo a Nizozemí využívají soukromého kapitálu k výstavbě své stěžejní infrastruktury, projekty PPP realizuje i Slovensko. Dosavadní situace v České republice ale za vyspělým světem zaostává a Česko se tak stane jedním z posledních evropských států, který tuto metodu zavede do praxe.

„Na téměř 1 500 projektech s investiční hodnotou necelých 300 miliard eur, které se v posledních 15 letech zrealizovaly v zemích EU, se ukazuje, že soukromý sektor dokáže být dlouhodobě odpovědnějším investorem než stát. Díky své invenci a zkušenostem může velké infrastrukturní projekty zajistit efektivněji a včas. To je cesta, kterou by se měla ubírat i Česká republika,“ dodává Tomáš Janeba.

Projekt PPP dálnice D4 předpokládá investiční náklady přes 7 miliard korun. Budoucí koncesionář bude odpovědný za doprojektování, výstavbu, financování, provoz a údržbu úseku po dobu 30 let. Stát celkem zaplatí za dobu trvání smlouvy 24,9 miliardy korun. Částka zahrnuje stavební náklady i výdaje na celoživotní obnovu, údržbu, splácení bankovního financování a přiměřený zisk koncesionáře. Ten mu bude ovšem náležet, jen pokud zajistí plnou dostupnost dálnice v předem sjednané kvalitě po celou dobu 25 let provozu. V případě selhání v kvalitě provozu nebo kvalitě stavby mohou koncesionář a další poskytovatelé financování o značnou část poskytnutých finančních prostředků přijít v rámci penalizace či jiných, předem sjednaných sankcích.

Studie Univerzity v Melbourne, která porovnávala výsledky 67 projektů v Austrálii, doložila, že projekty realizované tradiční metodou (měřeno od podpisu smlouvy) byly ve výsledku o 18 procent dražší než projekty realizované metodou PPP.

Německá vláda v současnosti realizuje 11 velkých dálničních projektů formou PPP, z toho šest projektů již ukončilo výstavbu k velké spokojenosti, všechny byly zprovozněny v termínu a žádný nepřekročil původní rozpočet.

„V Německu to není otázka peněz, těch máme dostatek. PPP se ukázalo jako mnohem výkonnější. Projekty stavěné tradičním způsobem se nám dlouhodobě nedařilo dodávat na čas ani bez překročení rozpočtů. Nakonec se ukázalo, že soukromé společnosti dokáží samy sebe mnohem lépe řídit a bankovní financování dodává další úroveň kontroly. Přestože platíme vyšší náklady na financování a zisk koncesionáře, z pohledu daňových poplatníků je to stále výhodnější, než jak jsme to dělali tradičně,“ řekl profesor Torsten Böger, ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury v Německu.

Zdroj:  http://www.eulog.cz/clanky/%C8esko-je-o-krok-blize-k-realizaci-prvniho-projektu-ppp-za-svetem-ale-zaostavame/?mt=&id=9218&m=a00

EIB v České republice podporuje investiční projekty již 25 let. I nadále chce vyrovnávat nedostatky na evropském trhu a v budoucnu se zaměří na rozvoj chytrých měst a modernizaci železniční dopravy v České republice.

Přibližně 90 % českých firem plánuje v nadcházejících dvou letech investovat především do obnovy a rozšiřování kapacit a do vývoje nových produktů a procesů. Aktuálně však řeší překážky spojené s horší dostupností zaměstnanců s nižší kvalifikací, nejistotou panující okolo brexitu a přílišnou regulací na trhu práce. Nejen k těmto výzvám se začátkem listopadu na tiskové konferenci věnované investicím v ČR vyjádřil Vazil Hudák, viceprezident EIB.

Rozvoj českých firem je úzce spojen s inovacemi a konkurenceschopností. Výrazná část podniků ale stále většinu inovací a nových technologií přebírá od ostatních, zatímco do vlastního rozvoje a vytváření inovací investuje méně. Podobný přístup však podle Hudáka není patrný pouze u českých firem, přítomen je i u podniků v jiných členských státech EU.

Hlavní role EIB se nemění

Dalším tématem pro budoucí vývoj EIB je výše a případná úprava poskytovaných půjček. Její podstata rozvojové banky však zůstane zachována a i nadále bude působit jako aktér, který se snaží zaplňovat mezery na trhu a neusiluje o vytlačování soukromých komerčních subjektů, sdělil Hudák. Situace na trhu je nicméně podle Hudáka aktuálně příznivá, a proto banka zvažuje snížit podíl peněz, které sama investuje.

Poskytovaná peněžitá částka ze strany EIB na konkrétní projekt se zpravidla pohybuje do 50 % celkové ceny, čímž se EIB snaží v rámci daného projektu zapojit i další subjekty jako soukromé banky nebo investiční instituce.

Oproti komerčním bankám má úvěr sjednaný s EIB výhodu ve své délce. Může být uzavřen až na dobu 15 – 25 let, kdežto v případě komerčních bank se rozmezí poskytnutého úvěru pohybuje zpravidla mezi 7 – 10 lety, upřesnil Hudák.

EIB se ovšem zajímá primárně jen o ty projekty, ve kterých může investovat minimálně 15 – 20 milionů eur, a těch v České republice mnoho není. Podle Hudáka se však díky spolupráci mezi EIB a zprostředkovatelskými bankami mohly investice zaměřit především na podporu malých a středních podniků, včetně projektů s vyšším rizikem.

„Peníze z tradičních evropských fondů i grantových zdrojů docházejí, ty jsou již všechny rozděleny a potřeby jsou tady pořád, takže tam je role pro EIB,“ řekl Hudák.

Rozvoj chytrých měst a rychlých železničních spojení

V budoucnu by mezi již spolupracující EIB a Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou v otázce chytrých měst mohlo dojít k vytvoření investiční platformy. Z té by finanční prostředky na jedné straně čerpala města a obce, na druhé pak firmy, a to na tzv. smart projekty. Tato podpora by podle Hudáka měla vést k rozvoji technologií a podpořit inovace.

Pozadu by neměla zůstat ani modernizace hlavních železničních koridorů, kde již funguje projekt mezi EIB, Ministerstvem dopravy ČR a státním podnikem Správa železniční dopravní cesty.

„Je tady reálná hrozba pro Českou republiku, že když se nebude dostatečně rychle modernizovat železniční trať, tedy propojení hlavně na Německo, Rakousko, tak se Česká republika může ocitnout mimo hlavní koridory rychlých vlaků,“ zhodnotil Hudák.

Úvěry v EU nejsou to jediné

Přestože 90 % všech zdrojů a půjček EIB směřuje do prostoru Evropské unie, není EU jediným příjemcem podpory této banky. Zbylých 10 % putuje za hranice EU, a to především do zemí východního sousedství (např. Ukrajina, Bělorusko), ale i do jižních států (jižní Středomoří, Afrika, Blízký východ), ze kterých lidé masově odcházejí do Evropy.

Před dvěma lety vznikl v rámci EIB program ekonomické odolnosti, který se vedle důsledků migrace zaměřuje i na její příčiny, tedy především na podporu ekonomického a sociálního rozvoje v zemích, ze kterých migranti přichází.

Mimo poskytování peněz nabízí EIB i technickou a poradenskou činnost. Může se stát, že se objeví projekt, který je důležitý pro země EU, ale neodpovídá požadavkům EIB ani Evropské komise. V takovém případě může banka daný projekt dopracovat na takovou úroveň, která je oběma institucemi již akceptovatelná, vysvětlil Dušan Ondrejička, vedoucí tiskové kanceláře EIB pro ČR.

Ovlivní brexit samotnou EIB?

Otázky spojené s brexitem zaměstnávají v současnosti celou Evropskou unii, včetně samotné EIB. Pro tu odchod Velké Británie představuje jednu z prioritních výzev, uvedl Hudák.

„Velká Británie je jedním ze čtyř hlavních akcionářů Evropské investiční banky spolu s Německem, Francií a Itálií,“ řekl Hudák, přičemž země v současnosti vlastní 16 % akcií.

Podle prezidenta EIB Wernera Hoyera by setrvání Velké Británie ve strukturách EIB bylo vzájemně výhodné.

EIB je však podle Hudáka připravena i na scénář, kdy Velká Británie své partnerství s bankou nezachová. V takovém případě chce finanční výpadek vyrovnat rezervou, kterou disponuje.

Zdroj: http://api.traq.li/story/viewall3/22082/77669407:154108932,154141585,154115022?sig=c7e6d8dcc3a53b341527cfa3e54cd2df8c88c251d188c009dbd657cc028298bb&order=0

České Budějovice – Ve hře na realizaci 32 kilometrů dálnice je sedm uchazečů, vyberou se čtyři.

Dotaci z programu EFEKT může získat podnikatelský subjekt bez omezení velikosti na zavedení systému hospodaření s energií v podobě energetického managementu. Dotace může být poskytnuta maximálně ve výši do 500 tisíc Kč a maximálně do výše 70% ze způsobilých nákladů, které nejsou na technické zabezpečení, na pořízení software ani na náklady za certifikaci dle ČSN ISO 51000, ale na odbornou pomoc při praktickém zavedení energetického managementu.

Jde o program s ročním cyklem, ve kterém jsou vyhlašovány výzvy k podání žádostí o dotace vždy na konkrétní rok. Pro rok 2019 byly příslušné výzvy vyhlášeny na konci srpna 2018 a termín pro podání žádostí o dotaci pro rok 2018 je u většiny výzev od 1. září do 30. listopadu 2018. Informace o programu jsou na odkazu www.mpo-efekt.cz.

Další možností získání dotace z programu EFEKT je dotace na zpracování studie proveditelnosti v podobě energetického posouzení v rámci aktivity s názvem „Příprava realizace kvalitních energeticky úsporných projektů se zásadami dobré praxe“, která má sloužit k získání informací o tom, jaká všechna energeticky úsporná opatření je možné v příslušných objektech provádět, jaký je odhad investiční náročnosti jednotlivých navržených opatření, jaké snížení provozních nákladů souvisejících se spotřebou energie navržená opatření přinesou a v jaké optimální kombinaci je vhodné opatření realizovat. V tomto případě je možné získat dotaci ve výši až 200 tisíc Kč a maximálně do výše 70% ze způsobilých nákladů. Pro získání dotace je nutné již mít příslušnou studii zpracovanou a doložit ji k žádosti o dotaci (dotace poskytována ex post). Požadovaný obsah studie je popsán v uveřejněném metodickém pokynu pro žadatele. Pro rok 2018 byla vyhlášena výzva v koncem roku 2017 a žádosti o dotace bude možné podávat do 20. října 2018 v souladu s vyhlášenou výzvou. Další výzva bude vyhlášená v průběhu října 2018 a podávání žádostí o dotaci pro rok 2019 bude možné od 1. ledna do 18. října 2019 (www.mpo-efekt.cz).

Podpora uspor energie pro podniky MPO (PDF)